Kouzlo přítomného okamžiku

Hollywoodu došli krasavci? Tak to si můžu sledování romantických filmů rovnou odškrtnout, protože nesouměrných křivonosých tuctovců potkám denně víc, než bych si přála... šanci tentokrát nedostal ani trik s dlaní nataženou proti obrazovce, který mně s menší námahou umožní zaclonit neoblíbený objekt v případech, kdy ostatní přítomné okamžiky mají nějaké kouzlo, což jsem tady mohla rovnou vyloučit, vzhledem k obsazení další role, tentokrát ženské. K dokonání zkázy přispěla dialogová blábolivost, naprostá odfláknutost a nepřekousnutelné rozpory mezi tím, co se nám podsouvalo a tím, co bylo skutečně k vidění, např. Sutterova fixní idea vlastní oblíbenosti... O klišovitosti, přítomné v každém filmovém políčku, tak nemá smysl se zmiňovat, nakonec jsem, jako už poněkolikáté, při psaní komentáře samu sebe přesvědčila, že i filmový svinčík patří do odpadu, ledaže by nějakou tu hvězdu z milosti zachránila Sutterova frekventovaná placatka, ze které bych při projekci usrkávala, ale takhle...

Kdo se chce na chvíli vrátit na střední školu, ať se podívá a možná se v některých momentech pozná.Není to sice hluboký umělecký zážitek, ale oddechnout si od starostí a jenom tak žít jako frajírek Satler...vlastně i on má starosti a nejsou až tak povrchní jak se mohou zdát.

Film, který se nese spíše v poklidném tempu a sem tam nabídne, né vyloženě vtipnou, ale spíše úsměvnou situaci. Hlavní hrdina na mě působil jako pohodový sympaťák, kterému se hodí fandit, nikoliv jako arogantní frajírek, což bylo jen a jen dobře. Hlavní hrdinka taky vyloženě neštve, ale ani ničím zvláštním nenadchne. Sečteno, podtrženo - jedná se o průměrnou dramatickou podívanou s komediálními prvky.

Jen další romantická komedie z americké střední. Ničím nezaujme a Miles Teller je mnohem lepší jako bubeník ve Whiplashi.