Nejkrásnější věk

Film, který mě vždycky dostane. "Sochaříci", jak oslovuje profesor Šmeral své studenty. Nebo pan Šebánek a Jožka Mrázek-Hořický ve svých nejlepších rolích. Moc pěkný, pohodový film.

Ryze Formanovská škola je na tomto fenomenálním snímku o typickém češství velice znát. Výborná práce s neherci, byť už nějaké ty zkušenosti v této době před kamerou měli, je základem celého projektu. Snímek ukazuje svět jednoho uměleckého studia, kde se studenti učí vytvářet sochy a několik charakterů postarších lidí chodící si tam přivydělat jako modelové. Přijde tam dokonce i jedna mladá maminka s malým dítětem v kočárku. Byť to vůbec nevypadá, skutečně tu jsou dohromady tři příběhy, tedy tři osudy lidí, právě coby modelů. Život plný starostí, nevraživostí, ale i radovánek a lumpáren, které jakoby nezestárli a byli stále na pořadu dne. Ano, snímek představuje obyčejný syrový lidský život a to zcela bez jediné přetvářky. A v tom je celé to kouzlo celého počinu, stejně jako mají Formanovi snímky. I tento má v dnešní době hodně co říct.

Film v jisté fázi nepříjemně připomíná film ve filmu Absurdistán s názvem "Prdel". Také se tu zobrazovala jenom ta prdel a nic jiného. A také ten film získal cenu za nejlepší scénář jako tento!