Godzilla

Tohle je třetí filmová verze Godzilly, kterou jsem viděl a je bezpečně nejslabší. Možná je to technicky vyspělé ale to je tak asi všechno. Stačí si vzpomenout jaké herecké výkony odvedli Matthew Broderick, Jean Reno, Hank Azaria, Kevin Dunn a další a srovnat to. O scénáři ani nemluvě.

Byť je nová Godzilla inspirována původním námětem daleko více než americká verze z devadesátek, opět mě až nad destrukční záběry nijak nezaujala. Julie Binochet se ve filmu moc neohřála, známých tváří pomálu, Ken Watanabe umí jen efektivně říkat "Gojira", zbytek herectva nemastný neslaný. Rodina Brodyova ve mě nevzbuzovala nijaké emoce, až na ten začátek s elektrárnou, naopak snacha Elle je lehce hysterická. Efekty slušné, příběh nijaký, otázka je co u ničící obludy vymyslet, ať už je to Godzilla nebo Mutua.

Vůbec nechápu, proč do filmu obsazovali nějaké herce. Jestli se tedy dá mluvit o těch lidech, co místo aby utíkali před obrovským monstrem na něj zůstávali čučet, jako o hercích. Za jejich reakce nejspíše může i režisér, který se tak moc soustředil na střet monster, až mu nezbyl čas a energie na nic jiného. Trvá skoro hodinu než se nějaká ta obluda objeví na plátně, až se to člověku chce přetočit. A když se konečně ukáže, jeden je tak zklamán, protože se nejedná o žádnou Godzillu, ale o nějakou přerostlou kudlanku nábožnou. Nakonec se vojáci vyzbrojí jadernou bombou a nějaký japončík je prosí, aby jí nevysílali a nechali Godzillu, ať si své účty vyřídí sama. Co to jako sakra má být? Do toho všeho tam vždycky běhá spousty dětí, kteří mají vždy tolik štěstí, že se jim tedy nic nestane. Stejně jsou na tom pejsi, kteří se také zdají být nesmrtelní. Mno, a to by asi tak bylo všechno. Vypínám počítač a jdu na demonstraci. Ne proti jaderné energii, ale proti nápadům natočit další díl. Ať se na to příště raději vykašlou...

Tento megalomanský snímek o potvoře zvané Godzilla se s tím předchozím naprosto nedá srovnávat. Popkornová zábava se nekoná. Žádná romance, žádné citové momenty (i když tu náznaky přeci jen jsou), žádné hláškování, žádné zbytečné dějové odbočky. Příběh se striktně drží hlavní dějové linky a temné stránce věci dává náležitě zabrat. Plusem je hlavně absolutní absence hereckých hvězd. Alespoň to na ně neztrhává pozornost.  Byť je stopáž dvouhodinová, o plynulém ději nemůže být řeč. Vše se točí kolem doslova apokalyptického střetnutí všech těch monstrózností (ano, Godzilla není sama) a jejich závěrečného souboje. A právě tou děsivou atmosférou se předčila všechna očekávání. Japonské klasice byla tímto udělena ta největší čest.