Vrah

Tohle je hodně podivná brněnská inscenace. Dramaturg Vladimír Kelbl se asi zbláznil a servíruje scény za sebou kolikrát tak nesmyslně, že jsem nevěděl, co si o tom mám myslet. Snímek se chvíli tváří jako detektivka, chvíli jako konflikt mezi českou a německou stranou, chvíli jako milostný románek, dohromady to však vyznívá jako nějaký hodně abstraktní slepenec nepochopitelných scén. Což je škoda, protože atmosféra není špatná a kdyby Arnošt Goldflam scénář schopněji zpracoval a využil lépe námětu Josefa Merhauta, mohlo to být mnohem lepší. Je možné, že režie se ujali dva režiséři Karel Fuksa a Svatopluk Vála a proto je to místy takové chaotické. Z hereckého ansámblu mě nejvíce bavil Lubor Tokoš v roli cholerického Balvára. Snové scény nájemníka Pavláta jsou pojaty až expresivně a budují v příběhu samostatnou rovinu. Dělalo mi ale problém, do kterých let příběh zařadit, tu bych řekl, že se odehrává v období první republiky, tu zase před první světovou válkou (má to být přelom 19. a 20. století). Prostě fakt divný. Parádní je však hudba Jiřího Bulise, jehož orchestrace by se klidně hodila k plnohodnotnému celovečernímu filmu. Jak já miluju hoboje a zde jich užívá měrou vrchovatou.