Cizí lidé

Celkem průměr, i když scéna od soudu se jistě v mnohém neliší od současné byrokratické mašinérie. Ovšem nezklamala Jaroslava Obermaierová jako ukázková semetrika.

Honzíkovi Lukeslovi se rodiče zabili v autě, ve chvíli, kdy byl u Fišerů a hrál si s Péťou. Herečka a spisovatel řeší dilema, chlapcova teta kluka nechce, neměla v oblibě svojí sestru a také proto jej nechce, má dvě dcery, se kterými si sama neumí poradit. Když je u Fišerů Honzík dva měsíce, požádají o osvojení. Tetě Antošové se odmítnutí výchovy synovce rozleží v hlavě, a začne o kluka bojovat, zvláště když jí pohání vidina nedostavěného domu. Honzík z ní má strach a nechce přijít o kamaráda Péťu. Musí rozhodnout soud...

Hodně zajímavé, hlavně ten konec s udáním od sousedů. To byla perlička. Dá se na to podívat, ale jen jednou, nevybočuje to z lehkého podprůměru.

Pavel Pípal a Dana Syslová jsou jistě výborní herci, ale nejsou to takové ty "rodinné typy", myslím tím samozřejmě ve filmech. Hlavní roli "rodičů" bych svěřila asi trošku jiným hercům, ale je pravda, že o herecké obsazení zde asi primárně nejde. Malý chlapec ztratí rodiče a ocitá se v rodině svého kamaráda - aneb jak si poradit s nelehkým úkolem adopce cizího dítěte, které tak zoufale potřebuje domov? Velmi vážné téma...a ruku na srdce...asi ne každý z nás by byl ochoten si vzít na sebe takovýto závazek a přijmout do rodiny někoho cizího, kdo má ještě stále velmi zraněnou duši z častých výprasků na zádech a následně maminčiny smrti (skon otce tyrana se chlapce dotýká méně, vlastně není divu), je opravdu odvaha. Nevím, zda bych to dokázala, asi ne...obávám se, že ne. V tom tkví hodnota této inscenace - má spoustu nedostatků, v hereckém obsazení i ve scénáři, ale vzdává hold těm rodičům, kteří poskytli domov cizím dětem...v tom tkví její nadčasovost.