Paralelní světy

Velmi zajímavá myšlenka paralelních světů, vizuálně nadstandardně zpracováno, tvůrci si hodně vyhráli s detaily. Že se v tomto vizuálně slibném prostředí odehrál zrovna romantický příběh, bych tvůrcům přímo nezazlívala, přesto se však nemohu zbavit dojmu, že z tak zajímavé myšlenky šlo vytěžit víc. Dvojice Sturgess-Dunst na ti potenciál určitě měla, v záloze jištěna Timothy Spallem.

Vždycky mě fascinuje, jak tvůrci sci - fi filmů dokážou vytvořit ty města budoucnosti nebo i celou planetu. Tady se jim to opět podařilo dokonale. A k tomu navíc zajímavý příběh. Mně se to líbilo. Dobrý byl T. Spall. Nikdy z něj sice asi nebude herec velkých rolí, ale na ty vedlejší je expert. Jo a jako bonus - je zde krásná Kirsten :-).

PARALELNÍ SVĚTY Paralelní světy jsou především romantickým filmem, odehrávajícím se v originálně vymyšleném fantastickém prostředí. Proti sobě stojí dvě území s odlišnou gravitací, kde funguje vše obráceně. Velmi nápadité řešení. To tady, myslím, ještě nebylo. Lidé žijící na obou světech se nemohou navzájem stýkat. Mimo gravitace je rozděluje i to, že Horní svět je bohatý a Dolní svět je jen chudou kolonií. Snímek nabízí překrásné pohledy na zalesněné stráně a zasněžené vrcholky hor, které se málem dotýkají navzájem. Stejně úchvatným dojmem působí i pohledy uvnitř města, kde namísto oblohy vidíme jakoby zrcadlový odraz městské aglomerace, s hustou sítí ulic a křižovatek. Díky krásné vizuální stránce je určitě na co koukat. Samotný příběh je o dvou dětech, kterým se přes všechny zákazy podaří najít způsob, jak se vídat. Čas běží, děti dospějí. Jenže stejně je nakonec hlídky objeví a oba hrdinové jsou rozděleni. Mladý Adam na svou lásku nikdy nezapomněl a o to větší je jeho překvapení, když ji jednoho krásného dne uvidí v televizním vysílání. Tak zjistí, kde ji hledat. Jeho touha ji spatřit se stane posedlostí. Společně se svými kamarády hledají způsob jak vzdorovat gravitačním zákonům a proniknout do Horního světa, aby se s Eden mohl setkat. Jenže jedno setkání jim stejně nestačí… Tvůrci filmu hned v úvodu seznámili diváky s pravidly a zákonitostmi tohoto fantastického světa. Ta pravidla jsou jasná a pochopitelná. A v tom je možná ta hlavní slabina celého příběhu. Pro diváka je totiž někdy dost problém zorientovat se v tom, kde se právě jednotlivé postavy nacházejí a jak by na ně vlastně měla opačná gravitace působit. Tím, že ve filmu jde především o to, jak porušit ona nastavená pravidla, jak obejít důsledky oné obrácené gravitace, tak je divák neustálen nucen přemýšlet nad tím, jestli je všechno v pořádku. Ve snaze porozumět těmto, pro nás nepřirozeným zákonitostem, diváka jistě napadají různé otázky. Třeba proč Adamovi v Horním světě nevstávají vlasy nahoru, proč se mu při minulé návštěvě spálilo břicho a teď nohy a podobně. To všechno odvádí pozornost a koncentraci od průběhu děje a působí to strašně rušivým dojmem. Pokud by byl snímek předložen jako fantasy pohádka, člověk by nad tím mávl rukou a ani by to nijak zásadně neřešil. Jenže tento film se tváří úplně vážně a seriózně jako sci-fi, se všemi jeho zákonitostmi a pravidly. Sám pro sebe si vytvořil tato pravidla, která mu dovolí předvádět velmi nezvyklé pokusy s gravitací, jenže potom s těmi zákony pracuje tak strašně lehkomyslně, že divák jistě časem objeví spoustu logických chyb. Ve sci-fi je něco takového zkrátka nepřípustné. Když už jsou nějaká vědecká pravidla nastavena, měla by se dodržovat. Jinak to prostě nedává smysl. Zjednodušení a schematičnost sice možná vede ke snadnějšímu pochopení, jenže pokud se nepodaří odhadnout tu správnou míru, vznikne povrchní snímek, kterému sice nechybí velmi dobré nápady, ale schází mu propracovanost, kterou by divák mohl obdivovat. Dále mi příliš nesedělo striktně černobílé rozdělení na dva světy s odlišnou ekonomickou prosperitou. Kdyby měla hlavní dějová linie pouze politický podtext vzpoury proti vykořisťování, hledání účinné metody odboje v rámci daných gravitačních pravidel, asi bych to chápala víc. Jenže předložený příběh zapomenuté lásky mi připadal příliš slabým motivačním článkem v boji s globální korporací. Když se s těmito výhradami smíříte a užíváte si film jen jako velmi příjemnou báchorku, tak to ještě jde. Potom přijde závěr, který výsledný dojem ještě více pokazí. V každém případě mně trochu mrzí, že z filmu nakonec vznikla jen pohádka o bohatých a chudých, vsazená do originálně vykonstruovaného prostředí, ve kterém zákony nepracují podle našich měřítek. Ale nezbylo mi nic jiného než toto pojetí tak úžasně fantastického světa přijmout. Logika byla obětována, aby mohl být vyprávěn příběh jedné lásky v trošku děravém sci-fi kabátku. Na druhé straně vizuální stránka snímku je úchvatná a původní nápad je velmi originální, což si nesmírně cením. Přesto jsem po zhlédnutí mírně rozčarovaná. Hodně jsem se na ten film těšila a moje očekávání nebyla zcela naplněna.

Film Upside Down přilákal mou pozornost už zajímavě vypadajícím trailerem. Příběhů o zamilovaných dvojicích, které musejí překonat mnoho překážek a nástrah už bylo natočeno po tuctech. Tento snímek na to však šel jiným a dovoluji si i říci velmi originálním způsobem. Děj se totiž odehrává ve zcela zvláštní realitě, kde existují dva světy, ale v každém z nich působí opačná gravitace. Jednoho obyčejného dne se mladík Adam z Dolního světa a dívka Eden z Horního světa do sebe zamilují. Ovšem jejich láska bohužel nemá dlouhého trvání a než dorazí onen šťastný konec, čeká nás diváky i filmové postavy vskutku zajímavá podívaná. Snímek jsi mne naprosto podmanil a pohltil zároveň, čímž musím vyzdvihnout hned několik faktorů. Za 1. vhodné obsazení rolí - Eden s tváří Kirsten Dunst a Adam v podobě sympatického Jima Sturgesse, který na sebe strhává zaslouženou pozornost a v jeho cestě za svou vyvolenou jsem mu fandil. Za 2. tempo titulu, jelikož to má nějakých 100 minut, tak já jsem prostě neměl čas se nudit a spolu s hudebním doprovodem a výbornou vizualizací, což považuji za faktory 3 a 4, mi sledování ubíhalo vážně příjemně. Ještě menší prostor chci věnovat té vizuální stránce, ihned po hercích je to jedna z dalších klíčových úloh a při pohledu na kouzelně stylizovaná panoramata, se určitě musí divák přistihnout s výrazem otevřených úst, vypovídají úžas. Je to prostě pohádka, okořeněna prvkem sci-fi, z velké části romantikou, troškou vtipu a občas i napětím. Zkrátka příběh nepohne jedině s člověkem, který má srdce z kamene. Filmem jsem byl opravdu mile rád překvapen, (asi Upside Down vychvaluji až příliš, uvidí se, co na to řeknou časem ostatní), ale za mě tedy jasných 10.