Lehká jako dech

Chyba! Když se na něco dívám, jsem zvyklej u toho jíst. Někdo mě měl varovat, že u tohohle se jíst nedá, jsem málem hodil tyčku souběžně s tou otylkou. Nápad, námět výbornej, zpracování jako celek ale dost o ničem.

Nemám rád psychologické filmy, protože se do nich většinou cpou naprosto zbytečné záběry a zbytečné „psychoscény“. Ani tady tomu není jinak. Jde o další z banálních příběhů, ovšem dosti krutý. Nu, dávám dvacet procent, protože jsem se sice nudil, ale nebylo to tak hrozné.