Když se čerti rojili

Bezvadná pohádka s předními českými herci v černobílém provedení z polovina šedesátých let. Sice jsem v době premiéry už miloval Venturu, Gabina, Belmonda, Mastroianniho nebo Tognazziho, ale ty pravé české pohádky zanechaly v mé paměti dodnes vzpomínky. Je milé vidět v televizní inscenaci pohádky, úsporně řešené v papírových kulisách, mladé tváře dnes už nežijících herců jako Kepka, Novotný, Fišer a další. Samotný námět podle pohádek J. Š. Kubína je z těch nejlepších, které provázejí české dětské duše. Hlavně oceňuji humor, kterého je dnes tak málo v dětských pořadech pokud se nejedená o nějaké kreslené grotesky americké produkce. V dnešních českých pohádkách postrádám legraci, poučení a názorných příkladů je tam až příliš.

Čertovská, černobílá pohádka, ve věku, kdy jí je přes 50 let, velice pobaví, seznámíme se se skvělými herci, jako Marvan, Mareš, Trégl, Rosůlková nebo Hadrbolcová. Starý čert Marbuel vyučuje své mladé čertí začátečníky, zavzpomíná si na mladá léta, kdy noci protancoval s princeznou a vypraví i studentům příběhy, kdy člověk napálil čerta...

Hezké pro děti, zajímavé pro dospělé. I když asi už jen z toho pamětnického hlediska. Mne to pobavilo.

Jsou to vlastně tři příběhy v jednom. Černobílá pohádka se jistě řadí mezi poklady archivu České televize. Silné herecké obsazení tomu jen napomáhá.