Ztracen ve vesmíru

Myslím, že by mi stačilo tak cca. 10 dní, aby se Houston neozval a hráblo by mi. Jsme sociální tvorové, když je někdo sám a nestýká se s ostatními, tak má pokřivený vnímání reality. Líbí se mi ta posloupnost když chlap začne hnít, nejdřív se přestane holit, pak mýt, uklízet. Běžně myslí na ženský chvilku, pak už stále-"Tobě nevadí, že nejsme skutečný?"- Závěr je předvídatelný, ale i tak z toho mrazí ..

nízkorozpočťák, kde nevybyly penízky ani na ty lanka jakoby simulující beztíž?? Tak jsem to od počátku bral s rezervou; a jak přibývaly minuty, zavrhoval jsem jedno schéma za druhým, čímž ve mě sice rostlo znechucení z předkládaného guláše, ale i zájem přijít na to, co tím sakra tedy chtěl básník říci. Vtom mě překvapil konec. A protože jsem nepochopil ani pověstné "Ň", hodnotím podle toho jaký pro mě dílo mělo přínos. Doufám, že tento prapodivný počin je pouze ojedinělým přešlapem a nikoli kultovním snímkem jakéhosi nového uměleckého směru vesmírně-psycho-mysticko-otravné hatlapatlaniny.

Tento film se většinu času zamýšlí nad pointou života, takže se vás to snaží hodně zamyslet a radit.Jinak civíte na pomalu šílejícího kosmonauta a nevzhledné prostředí kosmické stanice, občas protnuté záběry na planetu zemi nebo halucinacemi nejspíš o jeho přítelkyni. Poslední třetina filmu je tak trochu nepochopitelná (nebo aspoň já ji nepobral,tak pokud někdo ano- může vysvětlit), když prochází nějakými chodbami ve skafandru,kteréžto nemohou být ve vesmíru a běží tam ty záznamy s ním...a podle posledních slov těsně před titulky je pointa filmu nejspíš LÁSKA,což taky nevím jestli jsem se během filmu měl zamilovat... Rozhodně jestli jste na akčnější filmy,tak tento k nim rozhodně nepatří.