Vyplnit prázdnotu

Taky jsem chtěla vyplnit prázdnotu nedělního večera, ale za mák nerozumím pravidlům té společensko-náboženské hry, o kterou tam šlo, nicméně mě bavilo dívat se hráčům přes rameno, i když jsem zpočátku nebyla schopná se orientovat, kdo všechno hraje a k jakému týmu patří. Přes naprosto odlišné a cizí prostředí došlo k zájmu, oslovení, obdivu - pro soudržnost rodiny, uznávání hodnot i prožívaní tradic, pro ukotvenou rovnováhu, kterou k životu potřebujeme a o kterou zde zvolna přicházíme... Spíše etnografická polodokumentární zpráva s poutavými obrazovými a hudebními akcenty.

Film asi nebude pro každého. Je to až intimní pohled do běžné praxe života ortodoxně žijícíh věřících v Izraeli. Zápletka je popsaná v obsahu filmu, jen musím říct, že mě velice zaujala postava dívky Shiry a postupné sbližování s mužem po její zemřelé sestře. Její chování, projev byl takový, že mi přicházelo na mysl: světice. Bylo to až dojemné. Je to pro mě příspěvek k oblíbenému tématu dnešní doby: emancipace a feminismu - čehož nejsem vůbec odpůrcem. Tady to ale bylo takové jaksi po staru a hezky. Možná i trochu pohádkové.