Intolerance: Když vzduch zabíjí

V ostravském městském obvodu Radvanice a Bartovice dýchají lidé stále velké množství jedů. Odborníci tvrdí, že je jen otázkou času, kdy kvůli tomu začnou umírat děti. Dokument z cyklu Intolerance natočila režisérka Petra Všelichová. Zcela otevřeně už v Ostravě hovoříme o území s nejznečištěnějším ovzduším v Evropě. V obytných čtvrtích sousedících s hutěmi Arcelor Mittal jsou zákonné limity znečištění ovzduší překračovány až devítinásobně. Na Ostravsku všeobecně podstupují díky emisím prachu a karcinogenních látek každý den tisíce obyvatel desetinásobně vyšší riziko onemocnění rakovinou než ostatní obyvatelé ČR. Na území města jsou opakovaně překračovány stanovené limity pro emise polétavého prachu, ale i imisní limity pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a přízemní ozón. Následky extrémně znečištěného ovzduší vedou k závažnému vlivu na zdraví obyvatel. Nejvyhrocenější je situace právě v Radvanicích a Bartovicích. V dokumentu se ke slovu dostanou rodiny s dětmi, jejichž kondice je významně poznamenaná životem ve znečištěném prostředí, lékařská hlediska celého problému vysvětlí ředitel Ústavu experimentální medicíny AV ČR MUDr. Radim Šrám a dětská lékařka MUDr. Eva Schallerová. Názory a připomínky lidí žijících v těchto oblastech doplňují zástupci občanského sdružení Vzduch, které si obyvatelé sami založili. Jejich prarodiče stavěli domy v Radvanicích, které byly jakousi rekreační zónou staré Ostravy. Sídlilo tady plicní sanatorium a lidé, kteří měli problémy s onemocněním dýchacích cest, chtěli z důvodu pozitivního vlivu zakotvit právě tady. Pak přišla padesátá léta a období železáren a všechno se rázem změnilo. Nadšené budování nové společnosti, černé řemeslo, zaměstnání pro tisícovky dělníků a nový tep ocelového srdce republiky – to všechno zásadním způsobem pozměnilo život v této kdysi klidné a čisté zóně. Po roce 1989 došlo k útlumu hornictví a zpřísnily se limity pro stávající hutní provozy. Velmi brzy pocítila Ostrava zlepšení, což byl ovšem jen přechodný stav a dnešní situace je opět neúnosná. Jakkoli se ji někteří snaží bagatelizovat, stále hlasitěji se ozývají odborníci z vysokých škol, z Akademie věd České republiky a z jiných odborných pracovišť zabývajících se vlivem škodlivých látek na zdraví lidí, k nim se připojují občanská sdružení, novináři i jednotlivci. Na podkladě konkrétních čísel i prokazatelně špatných zkušeností v rodinách žijících v přímém ohrožení poukazují na důsledky, kterým je třeba předcházet, a vyzývají představitele samospráv i státní správy ke konkrétním činům. MUDr. Eva Schallerová, radvanická dětská lékařka, která už více než šest let oslovuje veřejnou správu, odbornou obec i občany, k tomu říká: „Nebylo se čeho chytit, psala jsem maily, dopisy na obec. Nicméně nemohu říct, že by byl někdo ochoten vyslechnout moje varování? Nejsnadnější bylo dát mi nálepku blázna.“ Alarmující v jejím vystoupení je celá řada dalších faktů. Kdo jiný, nežli lékařka, která ve své ordinaci ošetřuje třeba několikrát během půl roku malé děti na tatáž opakující se onemocnění, by měl mít právo na nejhlasitější argumentaci: „Jestliže dítě dostane šestkrát do roka zápal plic, jak daleko má potom do smrti?“ Nejsilnější dojem zanechávají slova rodičů ze dvou rodin. V obou vychovávají po třech dětech. Všechny mají zdravotní problémy – alergie, astma, opakující se zápaly plic a jiné plicní choroby, nádorové onemocnění, oslabená imunita – tato škála se zahušťuje směrem k nejmladším ročníkům. Když tátové z těchto rodin vyzývají k jasným postupům vedoucím ke zlepšení i k boji, do něhož by se zapojili spoluobčané, pak jim to věříte, jako málokomu jinému. Je-li v Radvanicích a Bartovicích v průběhu poloviny roku jen šestkrát nad hlavami lidí modré nebe, nemůžeme se nezeptat: co víc potřebujeme, abychom nekompromisně žádali změnu? Dokument Když vzduch zabíjí neagituje pro jakoukoliv ze zúčastněných stran v této hře o zdraví a život budoucích generací. Jen řadí vedle sebe fakta i osobní zkušenosti jednotlivců. Svůj názor si musí vytvořit každý divák sám.