Paradox abstinence

Většina lidí si myslí, že když závislý začne abstinovat, má vyhráno: vše jde dobře, všichni mu věří, podporují ho, a když to chvíli vydrží, všichni jsou šťastní, ale v životě to občas dopadne zcela jinak, říká ze své praxe terapeut Jan Jílek. Manžel, který po letech pití, kdy se dostával do stále většího područí své ženy, dlouho neuměl nic pořádně, se rozhodl svou situaci změnit. Z muže, který utíkal před problémy, se stal abstinent, jenž začíná brát potíže jako výzvu. Výzvu k tomu, aby se s nimi naučil nikoli bojovat, ale uměl je zvládnout, zkrotit své vášně. Paradoxně se zároveň jeho manželka od něj odvrací. Z jejich vztahu vyplývá, že už je jí lhostejný a jeho přebírání zodpovědnosti jí vlastně vadí. Abstinující muž však své odhodlání nezradí. Poté, co vydrží nepít a smíří se s manželčinou nevěrou i podrazy, naskytne se mu příležitost udělat gesto, na němž si vychutná své odříkání a vůli. Gesto, jímž potvrdí svou otcovskou roli i své lidské schopnosti.