Cesta za otcem

Dokument „Cesta za otcem“ z cyklu Děti 50. let vypráví příběh Evy Langrové, jejíž otec byl během politických procesů 50. let nespravedlivě odsouzen komunistickým režimem. Po mnoha letech věznění v jáchymovském táboře se Eva a její otec vzájemně odcizili. Osu dokumentu tvoří vzpomínka na návštěvy otce v jáchymovském lágru, které Eva jednou za rok vykonávala za doprovodu příbuzných. Po 50 letech se Eva znovu vydává na dlouhou cestu vlakem z místa svého bydliště v Ostravě do Jáchymova a vzpomíná na svého otce, reflektuje jejich vztah i dobu, ve které vyrůstala. Vzpomínky jsou prokládány úryvky z dopisů, které otec zasílal Evě z vězení. TISKOVÁ ZPRÁVA: Práce na dokumentu mi umožnila nahlédnout do období v našich dějinách, které vzhledem k tomu, že jsem jej osobně nezažil, znám jen zběžně. Právě možnost seznámit se s ním a zároveň tuto etapu dějin přiblížit divákovi na konkrétním lidském osudu pomocí televizního dokumentu mě přivedla k tomu, abych se projektu „Děti 50. let“ zúčastnil. Příběh Evy Langrové mi byl blízký, protože jsem v něm nacházel paralely s vlastní životní zkušeností. Stejně tak jako ona, jsem ani já neměl možnost dostatečně poznat vlastního otce, Eva Langrová z důvodu otcova věznění v komunistickém lágru, já proto, že pocházím z neúplné rodiny. Domníval jsem se proto, že jisté podobnosti v našich osudech usnadní navázání důvěrného vztahu mezi autorem a akterém dokumentu. Chtěl jsem podat svědectví, ne však exhibovat. Na půdorysu jednoduché struktury komorním způsobem zachytit životní příběh Evy Langrové, který by zároveň zrcadlil dobu, ve které vyrůstala. Vyústění dokumentu, kdy Eva Langrová přijíždí na místo bývalého komunistického lágru a místo piety zde nalézá chatovou osadu s kýčovitou výzdobou, je klíčovým poselstvím dokumentu. Jak se chceme vyrovnat s minulostí, když ji ani nejsme schopni pojmenovat? INFORMACE O DCEŘI: Skutečnost, jak moc zasáhla Evu Langrovou komunistická minulost naší země, jsem si uvědomil při „banálním“zážitku. Vraceli jsme se z natáčení dokumentu „Děti 50. let: Cesta za otcem“. Naše auto zastavila policejní hlídka. Byla to běžná kontrola jízdních dokladů, navzdory tomu jsem u Evy Langrové zaregistroval zvýšený stav nervozity a napětí. Později mi vše došlo: Do dnešních dnů Eva Langrová úzkostlivě reaguje na přítomnost jakékoli uniformy. Vzpomínky na doby, kdy komunisté perzekuovali jejího otce, včetně těch na domovní prohlídky, jímž byla jako dítě přítomna, jsou totiž stále živé. Jen stěží bychom našli výmluvnější výpověď o komunistické minulosti. Eva Langrová se narodila roku 1944 v Prostějově. Oba rodiče byli poštovní úředníci. Otec František Bureš působil v Národně-socialistické straně. V roce 1949 byl zatčen a odsouzen na 22 let vězení. Matka krátce po jeho uvěznění onemocněla a zemřela. O Evu Langrovou se starala babička z matčiny strany. V 16 letech se vyučila prodavačkou a pracovala v drogerii v obchodním domě v Ostravě. Otec se vrátil z vězení na amnestii v roce 1960 po 11 letech práce v jáchymovských uranových dolech. Po návratu bydlel u své sestry, protože Evina babička ho ve svém domě odmítla. Poté se znovu oženil. Kontakty s dcerou byly od jeho návratu z vězení již jen sporadické, a to zejména kvůli babičce. Eva Langrová je vdaná a má dva dospělé syny.