Teror na 40. podlaží

Tento televizní snímek se zcela evidentně vezl na vlně filmů následujících jako reakce na film Skleněné peklo. Navzdory jeho nízkému rozpočtu vzniklo dívatelné dílo. Skupina sedmi pracovníků jedné firmy (není vůbec jasné čím se zabývá) si svévolně prodlouží vánoční večírek. Nácházejí se ve čtyřicátém, tedy nejvyšším, patře výškové budovy. Popíjejí šampaníčko, baví se o tom, co vlastně pijí a kdesi 30 pater pod nimi opilý topenář Toníček (nebo jak se jmenuje) ač neúmyslně, avšak nedbale zakládá požár. Posledním člověkem, co se ještě vyskytuje v budově je jen hlídač. Následuje tedy klasický scénář - práce hasičů a snaha zachránit majetek. Netuší, že v budově ještě někdo je. Co na filmu oceňuji je to, že jednotliví hrdinové nejsou jen anonymní postavy, ale trochu je poznáme blíže. Poznáme jejich rodinné zázemí i životní touhy. Chování lidí v situaci, kdy se vyskytují v budově zasažené požárem odpovídá tomu reálnému. Film řeší i takové detaily jako, že nemá smysl bušit na okna a mávat, když je v noci z ulice stejně nikdo neuvidí. Na projekci bylo poznat, že snímek už nahlodal zub času a nepatří k těm příliš často promítaným a tedy i udržovaným. Díky jedné "Cool" stanici, která občas vysílá i starší vykopávky, jej můžeme sledovat i u nás.

Je to taková televizní verze vynikajícího velkofilmu "Skleněné peklo". Nějaký pitomec jiskrou zapálí v mrakodrapu sklad nějakého bordelu a jak to tak bývá, okamžitě je z toho obrovský požár. A tak má divák opět tu možnost sledovat akci hasičů, o kterých se však nic nedovíme, a problémy soukromé i pracovní různých lidí, kteří zrovna pobývají v onom nešťastném mrakodrapu. A na televizní film to není natočeno špatně. Akce je zručná až to vypadá, jakoby by se na tom vůbec nešetřilo. Bezduché tlachání civilistů nepřekvapí. Film však zase ani moc neunavuje. I přes slabý scénář lze tento snímek doporučit.