Moonraker

Dramatické honičky, např. na gondole po Canale Grande nebo na létajícím draku nad vodopády Iguazu, jsou zadřilé a napínavé. Moonraker je jeden z nejvýpravnějších a nejúspěšnějších bondovských filmů. Za technické triky a ohromující efekty se Lewisi Gilbertovi dostalo mnoho chvály.

Tohle je klasická a ničím nevybočující bondovka první generace. Jejím největším plusem je řemeslně precizní realizace a dobrý vizuální dojem. Příběh a zápletka je jen jednou z variací na stále stejné téma. Příjemným oživením je Michel Lonsdale v roli magnáta Hugo Draxe. Jako skoro všechny bondovky je to působivá i když nenáročná podívaná, která ani po desetiletích rozhodně nikoho neurazí.

Když dojde filmařům fantazie a jaksi to nejde a nejde, scénaristé jsou na tom stejně, tak zplodí hrdinu, který se pohybuje ve vesmírných prostorách a pořád s něčím bojuje a něco zahraňuje. To se přihodilo jak se zdá i agentu 007.

11. bondovka vzdává špionáži hold. Minimum rvaček a přestřelek budiž důkazem. Opět se tu objevuje 'ocelozubák', zvaný Čelisti. Takřka nezničitelný padouch, který dokáže překousnout i lano od lanovky. Příběh žánrově oplývá bezchybností a filmově záživností. Bond tradičně procestuje kdejakou oblast a nejen to. Dokonce se podívá i do vesmíru. Tady však už tvůrci krapet přestřelili. Udělat bondovku, která se nezadá s Hvězdnými válkami je skutečně na pováženou. Už chybí, aby se navíc ukázal nějaký ten mimozemšťan. I když ve scéně u kódového zámku byly náhle zazní tóny ze snímku 'Blízká setkání třetího druhu' (1977), o smyslu sebe parodie, za použití popularity sci-fi snímku své doby, nemůže být pochyb. Opět se tímto potvrdilo, že filmařská představivost skutečně nezná mezí. Jinak je snímek co do kvality s pozvolnou dramatickou atmosférou přívětivý, který s patřičnou odvázaností daných představ a patřičnou jednoduchostí nějak nezaškodí.