13. komnata Petry Janů

Hrdinka této 13. komnaty se narodila jako Jana Petrů. Jméno a příjmení si později - už jako zpěvačka - jednoduše otočila. Stala se z ní Petra Janů. To proto, aby si ji posluchači nepletli s jinou zpěvačkou téhož jména, Janou Petrů ze 60. let. Když přišla na svět, její rodiče byli velmi mladí, ještě skoro děti. Matka ještě nebyla plnoletá, otec měl před maturitou. Manželství se do roka rozpadlo. Malé Janě Petrů byl tehdy rok, když se rodiče rozvedli... Petřina matka se jako osmnáctiletá znovu vdala a odstěhovala se z Prahy. Otec dostal povolávací rozkaz na vojnu a malou Janu - říkejme jí pro pořádek Petra - začala vychovávat babička. Matka se provdala do malé vesnice pod Kozákovem v Českém ráji, do Klokočských Louček. Do Prahy za dcerou jezdila, i když ne příliš často. Otec bydlel v sousedním domě. Také se znovu oženil a Petra tak měla nevlastní sourozence. Nijak často se s otcem nestýkali, ačkoliv to k sobě neměli daleko. Když byla Petra starší a musela k soudu kvůli výživnému, přestala se s otcem stýkat úplně. V 11 letech matka Petru přesvědčila, aby se natrvalo přestěhovala k ní, do Louček. Petra se těšila, že bude konečně s mámou. Babička to ale těžce nesla, hodně plakala, na vnučku, kterou vychovala, si hodně zvykla. Petra brzy litovala, že opustila babičku a odstěhovala se k matce. Stala se z ní především chůva dvou mladších nevlastních bratrů a musela si na sebe sama vydělávat třeba navlékáním korálků po nocích. V 15 letech se sebrala a vlakem odjela do Prahy k babičce. Byl to ale útěk z domova. Máma si pro ni přijela a musela se vrátit. V 16 letech kvůli rodinným poměrům a nešťastné lásce se Petra dokonce pokusila o sebevraždu. Musela si pobýt pár dní na psychiatrii v Kosmonosech a později se za tento čin styděla. Uvědomila si, že takové řešení už nikdy nezvolí a musí hledat jinde. V hlavě měla jediné: Musí se odtud dostat co nejdřív pryč, pryč z toho nepodařeného dětství, od rodiny, kde nebyla šťastná. Zpěv byl vlastně součástí jejího úniku z reality. Začala zpívat ještě na sklářské průmyslovce. Později přestoupila do kapely Nonet, úspěšně se zúčastnila krajského kola celostátní soutěže tanečních písní, a protože v té době dovršila 18. rok, mohla přijmout nabídku vedoucího taneční skupiny Styl, aby zpívala s podnikovou kapelou Tepny Náchod. Konečně se splnilo to, na co tak dlouho čekala: Mohla odejít pryč z Louček a sednout na vlak, na který tak dlouho čekala... Petra měla úspěchy na okresních i krajských kolech celostátní soutěže interpretů populární hudby. Nakonec dostala nabídku ze Semaforu, kde pak působila v letech 1972-1978 a hrála a zpívala v mnoha hrách, např. v legendární Kytici, která dosáhla 500 repríz. V roce 1978 si vzala svého manažera Michala Zelenku a začala zpívat s vlastní kapelou. Se svým tatínkem se usmířila a našla k němu vztah až ve chvíli, kdy ho pozvala na svou první premiéru v Semaforu. Své rodině dokázala odpustit i díky babičce, která ji mnoho naučila o důležitých lidských hodnotách. Petra Janů otevřeně a bez sebelítosti odpovídá na otázky moderátora Václava Žmolíka. Připustí však, že těžké zkušenosti z dětství zřejmě vedly k tomu, že sama děti na svět nepřivedla. Česká televize