Hon

Obrovské zklamání. Já jsem čekal pecku stylu „Fri os fra det onde“ a dostalo se mi konverzačky, při které jsem se notně nudil. Zpočátku to šlo, říkal jsem si, že na dvě hodiny bude delší rozjezd, ale ono se stále nic a nic nedělo. Takže za mohutného zívání a nadávání jsem to dokoukal, ale že bych byl z toho na větvi, jako všichni zde hodnotící, to tedy vůbec ne. A tak marně bádám, za co dát nějaké větší plus. Že by za tu výstavní hlavičku řezníkovi? Ano. Ale to je jen pět procent. Hm. Ne, fakt jiné plusy nevidím. Takže tak. A za ten stupid konec si to stejně nic nezaslouží

Od začátku jsem věděla, že je jen malá pravděpodobnost, že bych si tento film sama od sebe a navíc osamotě pustila... no náhoda tomu chtěla, že jsem zrovna neseděla před televizí sama, když ho dávali - a jsem ráda. Mads Mikkelsen je naprosto skvělý. Příběh, který se může velmi lehce komukoliv stát...jedno blbé obvinění, a nikdy už nebudete v očích ostatních zpátky tou "plnohodnotnou" osobou. Nikdy. A i když se můžete snažit, dělat co chcete, nebo nedělat nic, život do starých kolejí prostě nezapadne. Jako obvykle - film ze Severu - tj. velmi civilní pojetí, skvělé herecké výkony každého ve filmu a navíc ta jejich nálada. A nakonec se samozřejmě happyend nekoná - kdybych chtěla být melodramatická, tak bych řekla, že mi to trhalo srdce.

Podobné příběhy byly zfilmovány již mnohokrát. Hlavní hrdina, spořádaný občan, který má mnoho kamarádů, se ze dne na den stane nepřítelem číslo jedna. Zdánlivě nevinná poznámka se změní v nekontrolovatelnou psychozu a agresivitu. Zločiny na dětech patří ve společnosti k těm označovaných jako nejodpornějším. Ale co když se ve skutečnosi nic nestalo? A společnost se rozhodne jednat a trestat? Může to potkat každého. Křivda, křivé obvinění a minimální přítomnost zdravého uvažování snadno mohou vést k justičním omylům nebo dokonce i k vraždě. Ze severských končin k nám přišlo drama Hon, které o něčem takovém vypráví. Od první do poslední minuty budete napjatí. Tato další poznámka se ne úplně vztahuje k tomuto filmu. Prý malé děti nelžou. Tak jak je mnohokrát ve snímku zmiňováno. No, jeden dokumentární film BBC, u nás už několikrát promítaný, dokazuje, že malé dítě už ve dvou letech je schopno pochopit účinek lži. Že někdy je možné díky lži získat výhody.

“Jakmile bude lež přijata za pravdu, začne žít svým vlastním životem, který přetrvává i dlouho poté, co byla skutečná pravda odhalena.” Tak zní motto tohoto velice zneklidňujícího snímku o falešném obvinění učitele v mateřské škole ze sexuálního zneužívání. Snímek budící veškeré aspekty dané problematiky ukazující, kam až může zajít nenávist k nevinnému člověku. Daný příběh vede diváky k zamyšlení a to naprosto vyrovnanými pohledy k dané věci. Děj si sice všímá tragické změny postoje okolí k člověku, který byl do té chvíle v širém okolí oblíbený jak u dospělých, tak i u dětí, ale úmyslně není projeven jediný náznak, jestli k činu skutečně došlo. Ukazuje se tak zoufalství muže, kterému se přitěžuje ze dne na den a postupující nenávist všech kolem dosahující až k lynčování. A na divákovi už je jen posoudit, jak by se v takové situaci zachoval on. Jak by se kdo zachoval na místě obviněného učitele a jak na straně rodičů?  Děti nikdy nelžou? I tady je řečeno, že některé děti mají bujnou fantazii, ale jinak se na to nebere zřetel. To však samozřejmě nemůže být důvodem, aby se nad tím jen mávlo rukou. Naopak. Opatrnost je zcela na místě a obzvlášť u oznámení o sexuálním obtěžování musí být každý vždy ve střehu. Zažité předsudky jsou ale něco, co škodí společnosti víc, než by si kdo myslel. Pravda jednou vyjde najevo, ale neprávem poškozenému člověku to už nijak nepomůže. Získaný škraloup už nikdy nesmyje a jak názorně ukazuje závěrečná scéna tohoto snímku, na mušce zůstane i nadále. Tento film přináší hodně trýznivý zážitek, při kterém se emocionálně takřka až zastavuje dech. Jinak se na to samozřejmě budou dívat diváci bez zkušeností, jinak ti, kteří něco takového zažili. Fenomenální herecké výkony předčí očekávání a to obzvlášť u sedmileté dívenky Anniky Wedderkopp hrající onu údajně poškozenou, která je tak roztomilým andílkem, že to až nutí jí skutečně nepovažovat za lhářku. Snad je v tom i úmysl k většímu tahu na branku v dané reálnosti přesvědčení okolních lidí. Snímek skutečně představuje ohromnou sílu v prezentaci šokujícího obrazu nespravedlnosti a paranoie, který, obzvlášť pro muže, působí jako tvrdá rána pěstí na solar plexus. A stačí k tomu opravdu málo.