Žirafa

Závěrečný díl první série oceňovaného cyklu Do nitra obrů přírody se věnuje anatomii jednoho z nejkrásnějších zvířat naší planety. Uhynulé mládě žirafy Rothschildovy je převezeno na Royal Veterinary College nedaleko Londýna. Tým veterinárních patologů a anatomů zde provádí pitvu, jež odhaluje mnohá fascinující tajemství o tělesné stavbě tohoto nejvyššího suchozemského zvířete. Profesor Richard Dawkins se tentokrát zabývá vývojem neobyčejně dlouhého žirafího krku. Ten bývá často označován za důkaz tzv. lamarckistické evoluce, podle níž je vývoj vždy podmíněn adaptováním se na okolní prostředí. Dlouhý krk je tak pouze výsledkem natahování se za potravou. Podle dnes obecně akceptovaného darwinismu se však dlouhý krk vyvinul spíše díky dědičnosti. Mohutnější samci jsou v soubojích jednoduše úspěšnější. Další ze zvláštností, kterými žirafa vyniká, je její vysoký krevní tlak. Aby se předešlo hromadění krve v nohou mohutného zvířete, je celé jeho tělo pokryto tuhou silnou kůží, která zamezuje jakémukoli roztažení cév. Krev tak proudí rovnoměrně po celém těle. Pitvu a rozbory anatomie doplňuje biolog Simon Watt svými postřehy o chování těchto elegantních zvířat ve volné přírodě. AFO 2012