Místo činu

Dvanáctiletá dívka Pauline Kandisová mnoho kamarádů ve svém věku nemá, lépe se cítí u koní, o které se může starat, a nejraději nahodí hovor ze Svenem Forthmannem, ale ten ji jenom trpí, miluje její starší sestru Nely. Přes den se trochu pohádají, ona jej nechtíc škrábne na ruce a při útěku zapomene svoji červenou bundu. Večer se v místní restauraci koná hasičský bál, kde se sejde snad celá vesnice. Spolužák Moritz provádí po parketu Pauline, Nelly se dotýká svého přítele Svena, otec Bruno Kandis, majitel statku, který vlastní jeho rodina po 300 let, se urazí po uštěpačné poznámce svých sousedů, kteří se otírají o jeho ženu. Ta odešla ze statku a vyrazí k domovu. Kolem půlnoci se již hosté z večera rozcházejí domů, Pauline odmítá odjet se sestrou a Svenem, nezavolá ani svého dědečka podle plánu a jak se zdá, jde sama domů. Před ránem se podél potoka prochází zahradník - kmotr Pauline Guntram Schollenbruch a najde ji mrtvou, ležící hlavou ve vodě. I když Charlotte Lindholmová je těžce nachlazená a Martin Felser se o ni láskyplně stará, rozhodne se, že pojede ke smutnému případu smrti dítěte. Zde jí zdatně vypomáhá policistka Katharina Lichtblauová, manželka místního pana faráře. Počáteční úvahy napovídají, že Pauline šla s vrahem, který ji udeřil do hlavy, a ona se v řece utopila. Dívka podle patologa dr. Kiliana již pannou nebyla, ale znásilněna také nebyla. Kdo ji mohl zabít? Snad přítel její sestry Sven, spolužák Moritz, který jí nadbíhal a ona o něj nikterak nestála, někdo s chlapské části rodiny Kandisů nebo podivínský kmotr Guntram. Autor kriminálních příběhů Martin Felser odjíždí se svou zlomenou nohou do lázní na zotavenou. Charlotte se neustále vrací na domnělé místo činu a zjistí, že smrtelný atak se udál o pár desítek metrů blíže k mostku přes Zewu a najde i další důkazy. Ve vesnici se koná v kostele rozloučení s Pauline a v tu dobu se oběsil dědeček. Je to přiznání?