Bakaláři

Zabíjačková atmosféra je pouze naznačena, ale i tak jsem sledoval, jak se ládují ovárkem a prdelačkou, pan Vrchota ani nemusel moc hrát. Skvěle obsazená bakalářská povídka ale poněkud pokulhává za průměrem cyklu. Záměna jmen a tím celá pointa je známa po pěti minutách, když primáře stará Motlová pošle k jiné rodině, kde právě zabíjejí, mají svobodnou dceru (už dlouho), a jmenují se podobně. Pětiminutovka u stolu ve složení Kanyza, Filipovský a Vrchota, když se baví o medicíně moderní a dřívější, je nejzábavnější z celé povídky.

povídka ´Primář´ Úsměvná bakalářská povídka připomíná jednu zásadní věc. Člověk není tvor neomylný a to bez rozdílu vzdělání. V příběhu jde o omyl primáře, který se vlastně vzhledem k svému povolání splést ani nesmí. Ale stane se. Pozor, s doktořinou to však nemá nic společného. Na snímku je také vyznačena vesnická pohostinnost. Existuje vůbec ještě, nebo už i na vesnicích jsou si lidé k sobě jako psi?