Bakaláři

Další povídka z cyklu "Bakaláři" je opět jen průměrem. Navíc postrádá jakoukoliv pointu, konstatování babičky na konci příběhu o vazbách vaření na manželství je jako z doby Magdaleny Dobromily Rettigové. Láska sice prochází žaludkem, ale v tomto případě se přísloví mýlí, protože pro pana Kováře se stane láskou "Viktorka" a její nedostatky. Zažil jsem tu dobu, i tu dřívější, a pamatuji na poruchovost přístrojů, taky jsme si lampy vyměňovali sami (PCL č...). Při troše štěstí se opravář dostavil za čtrnáct dní, tři neděle. Ale zase jsme nebyli na sledování tolik závislí. Dnes visí televize na zdi pět let bez poruchy, bez korekce jasu nebo kontrastu (je přece naladěná už z továrny) a já reguluji již léta jen zvuk a přepínám a řeším (sám doma). Na závěr: z povídky si budu asi jenom pamatovat Svatopluka Beneše s kladívkem a kleštěmi nad televizí před jednou z jeho oblíbených správek.

No, mně to tedy nijak zábavné nepřipadalo a tak dávám dvacet jen hereckému ansámblu, který tuhle kočičinu vyhnal o level výše.

Povídka ´Anténa´ Příběh vyznívá jako trochu delší anekdota, kde svým výrazným herectvím vyčnívá hlavně Josef Vinklář. Působivý bakalářský příběh patří mezi ty povedenější. Povídka ´Viktorka´ Dobu, kdy každý neměl doma televizi si dnes už málokdo umí představit. A zvláště situaci, kdy si ji někdo koupí a má z toho takovou radost, že jí dá jméno a nedá na ní dopustit. A to nám připomíná tato bakalářská povídka. Televize pořád nefunguje jak by měla, opravář drahý a tak její majitel pan Kovář nelení a stále se snaží najít kde je zádrhel. Úsměvná je i situace v zaměstnání paní Kovářové, kde děvčata probírají seriál a ona k tomu nemá co říct. I takto to za socialismu chodilo. Dnes nemyslitelné.

Povídka Viktorka, hlavní hrdina řeší prekérní situaci se zakoupenou tv, nakonec ji vyřeší po svém - trochu legračně, prostě humorný příběh ze života, pamatuji taky tu dobu, kdy tv byla černobílá a v zadní části bylo kolečko, kterým se "rovnal" poskakující obraz, aby neposkakoval. TV kanál byl tehdy jediný Československá Televize, a ta nevysílala na x kanálech, ale jen na dvou a ne stále nepřetržitě 24 hod, ale jen určitou část dne, na úvod zazněla znělka ČT, která byla dá se říc epická, parádní znělka, pak bylo vysílání, občas mezi pořady byla "přestávka" koťáka v košíku" dnes v době komerce nepředstavitelná věc, dnes tam dávají reklamy na zbytečnosti, na závěr vysílání ČT zazněla československá hymna. Opravář tv k nám občas chodil, nebyl problém ho sehnat(na rozdíl ode dnška, kdy přítelkyně čekala na řemeslníka truhláře půl roku). Tehdá se víc žilo venku, mi jako děti sme lítali venku a hráli si. Teď vysílá x televizních stanic a šíří mezi lidi chaos a smog. Každá doba má své, pro i proti. No co už, je to jen něco přes 100 let kdy byl vynalezen film, kdo ví co bude za 100 let od dnešní doby za tv přistroje a jako tv stanice budou vysílat.