Bakaláři

Často mi připadá, že náměty diváků bakalářských povídek televizní scénáristé "vylepšují" různými nelogickými přídavky, aby byly pro diváka atraktivnější. Pokud se o podobné pokusí Jaroslav Dietl, není to tak okaté jako u ostatních autorů. To je právě případ těchto brněnských "bakalářů". V každé povídce najdeme nepravděpodobnosti. Několikrát jsem se zarazil, třeba když mašinfíra trefí lahví otce své dívky, Oldřich Slavík jako zmatený prvorodič s výzorem padesátníka, dárci krve u štědrovečerního stolu apod.. Jediným vtipným momentem je snad ve druhé povídce "Táta" močení malého kluka do sanitární techniky na korbě dvanácettrojky. Ale dočkáme se i takových perliček jako odpověď poručíka SNB: "Na Ježíška jsem přestal věřit v šesti letech, když jsme s bratrem sejmuli otisky prstů z dárků a zjistili jsme, že patří tátovi". A to vše vážně! Za zmínku stojí také moderátorka Sylvie Nitrová a její neskutečně přeslazený projev. Také se od průvodců pořadem dozvíme zajímavou informaci o tom, jak se Inka Janková z Ústí nad Labem seznámila s Jiřinou Švorcovou při recitaci pionýrů. Neodvažuju se ani pomyslet, co asi recitovaly. Zbývá doplnit herce Zdeňka Sedláčka jako protagonistu první povídky "Píšťala".