Vyprávěj

Jeden z lepších dílů čtvrté série připomene mnoha Čechům problémy s výjezdní doložkou a devizovým příslibem. Já byl poprvé v roce 1969 v Chorvatsku, čerstvě plnoletý, zamiloval jsem se do krásné Danici Rakič. Chorvati nás tenkrát měli rádi kvůli okupaci Rusáky v roce 1968, nejednou se stalo, že nám dávali pivo a krabičky cigaret zdarma. To ještě nebyli takoví vydřiduši jako dnes. Pak jsem dvacet let žádal marně o doložku do Jugoslávie. Pokud jste neměli známosti a nepodpláceli, byli jste bez šance vycestovat. Jako obyčejný dělník z fabriky, který nelezl režimu do zadku, zbytečná snaha vystávat 9x frontu na pasech a vízech. Tenkrát mezi námi všemi byla rovnost, ale někteří byli rovnější a tak cestovali každý rok a mezitím i do jiných západních zemí. Až v devadesátých letech jsem znovu jel do Chorvatska, snad sedmkrát osmkrát dovolená, oblíbil jsem si Istrijský poloostrov, Poreč, Umag, Rovinj, Pulu atd. A nejhezčí dovolená byla v luxusním hotelu na malém ostrově Crveni Otok, kde prakticky byly pouze pláže a stejnojmenný hotel. V roce 06/1992 jsme tam byli jediní Češi. Dodnes rád vzpomínám na krásné čisté moře, ale už jsem objevil v posledních patnácti letech zajímavější destinace.

Tak tento díl vyvolal vzpomínky.... Jediné, na co jsem si opravdu nepamatovala, byly talony na benzin, ale to mě jako malému parchantěti, který se těšil na moře, bylo ukradené. A tu zmrzlinu mi naši koupili vícekrát, nejen díky tomu, že nešli na mušle.

Po pravdě Na Jugoslávii nebylo kromě Chorvatska teda Dalmácie nic fajn. Ono taky Chorvati v rámci Jugošky byli lepší lidé. Možná ještě Albánci. Zbytek byl Srboslávie. Mohlo by tu být víc scén s plavkami a chybí tu nudapláž jako v NDR.