Jak jsem poznal vaši matku

A je to tady. Barney získává svou dvou stou dívku. Pro takové číslo si samozřejmě nemůže zvolit jen tak nějakou náhodnou známost z baru, a tak má v plánu rande s modelkou, která se objevila na stránkách jednoho časopisu. Ted vše vypráví tak, že naše životy jsou závislé na osudu. I já sám tomu osobně věřím. Vše je jen osud. My ale přesto musíme tvrdě bojovat, protože je nám ukázána jen cesta, po které už musíme kráčet sami. Hm, už mluvím jako nějaké moudro zveřejněné někde na Facebooku, což je teď nejspíš velmi populární, protože všichni mí přátelé nějaký ten citá Dalajlámův či někoho jiného duchovního sdílí. Marshall se stal posedlý grafy a tak ukazuje třeba graf oblíbenosti jeho tyčinek v koláčovém grafu a graf oblíbenosti jeho koláčů v sloupcovém (tyčinkovém?) grafu. Prostě Marshall je jednoznačně nejlepší postavou a nepotřebuje k tomu vůbec ani Lily, pro kterou je to už třetí díl, kdy se neobjevila. Její dovolená a uražení z vtipu se krapet protáhly. Znáte toho bezdomovce co pracoval za korunu na hodinu? Milion hodin, milion korun...

V tomto díle humor zlehka ustoupil tématu osudu, ale to zdaleka neznamená, že Marshallova posedlost grafy není zábavná, že nákup vyhozených grafů za milion dolarů není výhodný a že Barneyho dvoustý zářez na penisu není vtipný.