Komisař Moulin

Nařízením kriminálního ředitele je neustálé sledování kreditních bank. Přes den a noc, do čtyř hodin všichni již jsou ospalí a unavení, proto Moulin sledování zastaví a rozejdou se všichni domů. Je deset minut po čtvrté, přijede jeřáb s trojicí lupičů, kteří přes rozbitý vchod peněžní sejf dostanou na ulici, pomuchlají při tom několik aut okolo. Smutné je, že jedno zrovna bylo pana prefekta. Jinak těmto lupičům veřejnost přisoudila nálepku – „pijáci vody“. Při svých loupežích ztracené kalorie nahrazují jemně perlivými vodami. Přijde další nařízení, všichni policisté musí vyrazit na ulici, i když jsou policisté maskováni, vždy jsou odhaleni a jsou k smíchu. V autě, které vlastní bývalka Moulina, je nalezen milión franků. Před rokem ještě auto patřilo zločinci, který obral své kumpány a byl zavražděn, peníze objevil v tajné schránce až Moulin. A protože si pijáci vody dělají téměř vše, nejsou proti nim důkazy a vždy je musí propustit, i když by je ředitel nejradši postřílel. Ale těmto osobám uloupené peníze dlouho nevydrží, žijí na vysoké noze, hrají hazardní hry. Moulin a ředitel vymyslí fígl. Bankovky označí radioaktivním postřikem, použijí nového přítele bývalé Moulinovy manželky Stefana, jinak skvělého hráče pokeru, lupiče zatknou a několik let se nepodívají „na sluníčko“ a ředitel konečně může klidně spát...