My všichni školou povinní

Že se ve škole titulovalo soudruhu,v tom jsme žili desítky let a to neznamená, že seriál nepatří k těm lepším, co se u nás natočilo. Při sledování se vracíme do svého mládí, vzpomínáme na spolužáky a své učitele, vidíme herce, kteří již nežijí a vidíme herce, kteří již ani nefilmují...

Poslední díl televizního seriálu My všichni školou povinní. A co můžeme očekávat? Tak asi jako u každého podobného seriálu. Nostalgii, rozřešení veškerých problémů, včetně těch, které se nepodařilo od první epizody rozmotat, happyend pro všechny postavy, včetně i těch ne moc kladných, mnoho šťastných lidiček kteří se mají navzájem rádi a kteří teď na celé nesvary v průběhu třinácti dílů vzpomínají jen jako na legraci. Já jen teď doufám, že nikoho nenapadne natočit My všichni školou povinní po dvaceti letech (OK, spíš po třiceti), jako tomu bylo například u "Nemocnice na kraji města" nebo u "Sněženek a machrů". Nerad bych koukal na Vladyku, který je ve všech filmech spíše zombie nežli energetickým třídním učitelem, nebo na Žilkovou, která je afektovaná jak afekt. A kdyby, kdyby kdyby kdyby jenom přeci někdo opravdu natočil pokračování, prosím Vás všechny, varujte mě, opakujte mi pořád do kola ať mě ani nenapadne se na to podívat, prostě udělejte všechno proto, abych se k tomu já nedostal...