Povídky malostranské

Klanění a falešný potlesk dělá potěšení jenom hlupákům.

Náklonnost davu se neřídí vážením skutků a zásluh. Dav má oči a uši, ale to je všechno; chybí mu soudnost, nemá paměť. Je to tak odjakživa. Když Brutus zavraždil Caesara, dav ho za to oslavoval, mrtvému spílal. Ale když potom vystoupil Marcus Antonius a pronesl nad mrtvolou řeč ("Ó Římané, ó rodáci..."), lidé začali Caesara oslavovat a žádali Brutovu krev. Takový je životaběh.

Posluhovačka: Kdybyste si místo těch knih pořídil kabát, tak by to bylo aspoň k něčemu. Doktor Kazisvět: "Na světě je spousta věcí, které vůbec nepotřebuji." To řekl Sókratés, paní. Posluhovačka: Asi neměl prodřený rukávy vod kabátu.

Vrtkavá přízeň lidská. Hned provolávají slávu, hned házejí kamením. Ti, co nejvíc Bruta slavili, volali: "Smrt Brutovi, smrt!" To se nezměnilo doteďka. Rozumíte? Už mě chápete? Náš vlastní vnitřní život je pro naše štěstí stokrát důležitější než to, co se jiným uráčí z nás udělat. "Je velká pošetilost ztrácet uvnitř, abychom získali navenek - obětovat svůj klid a nezávislost za lesk, majetek, pocty..." To si myslel Horác.