Na houby

Červené kloboučky křemenáčů svítí z trávy a opodál se ve stínu ukrývá celý pluk kozáků! Jaké exempláře naleznou na své houbařské výpravě? Názory na kozáky, křemenáče či klouzky se mezi praktickými houbaři liší. Někteří je považují za méně kvalitní houby než klasické hřiby, jiní na ně nedají dopustit. Společně s mykologem Josefem Šutarou se dozvíme nejen to, že název kozák není odvozen od proslulého donského bojovníka, ale jeho původ je spojen se souslovím kozí hřib. Tedy hřib podřadný, méně kvalitní či zkrátka obyčejný. Během sběru však našim houbařům přálo štěstí – opět se jim podařilo najít nejen nejobvyklejší druhy křemenáčů a kozáků většinou vázané na březové a osikové háje, ale i vzácnější a méně vídané odrůdy. Překvapením pro mnohé praktiky může být také informace, že hřib strakoš, jedna z nejhojnějších chutných hub, je druh klouzka. Od klasických klouzků, jako je např. modřínový, se však liší tím, že nemá klobouk se slizkou kůží, která tak často odrazuje houbaře. Klouzek, ač jinak velmi chutný, vyžaduje od sběrače nejlépe už přímo v lese rychlou úpravu – totiž sloupnutí slizkého a prakticky nestravitelného povrchu klobouku, který by jinak slizem potřísnil i jiné houby v košíku. A co si nakonec tata s klukem z hub uvaří? Falešný kozákový ovar! Zdroj: Česká televize