Komici na jedničku

* 9. 4. 1891 - † 31. 1. 1962 Prvních deset let svého života prožil nekorunovaný „král komiků“ Vlasta Burian ve svém rodném Liberci. Později v Praze jej vodil jeho otec, který byl nadšeným ochotníkem, pravidelně do pražských divadel. Už jako dítě malý Vlasta zpíval v kostele na kůru a měl rád operu. Své herecké nadání začal uplatňovat nejprve na večírcích svých přátel. Později začal vystupovat ve vedlejších rolích hned v několika pražských divadlech a brzy se z něj stala hvězda pražských kabaretů. V roce 1925 zakládá své vlastní divadlo – Divadlo Vlasty Buriana. Na filmovém plátně se objevil poprvé v komedii Tu ten kámen (1923). Miláčkem davů se Vlasta Burian stal až po nástupu zvuku. Hvězdnou filmovou kariéru Vlasty Buriana odstartovala komedie Karla Lamače C. a k. polní maršálek (1930). Na filmovém plátně se Burian téměř až do sklonku druhé světové války objevoval v komediích s původními náměty, v adaptacích klasických děl, ale nejčastěji v adaptacích úspěšných divadelních her převzatých pro film přímo z prken Burianova divadla. K těm nejúspěšnějším dodnes patří komedie Ducháček to zařídí (1938), U pokladny sál (1939) či Katakomby (1940). Po osvobození byl Vlasta Burian na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen za kolaboraci s německými okupanty na několik měsíců k těžkému žaláři a pokutě půl milionů korun. Po propuštění mu byl zabaven téměř veškerý majetek a dalších pět let nesměl vystupovat. Před filmovou kameru se Vlasta Burian vrátil jako smutný, zlomený a unavený člověk s podlomeným zdravím znovu na počátku padesátých let v agitce Slepice a kostelník (1951). Naposledy jeho hvězda zazářila v pohádkové komedii Byl jednou jeden král (1954). Filmografie Vlasty Buriana, která je ohraničená lety 1923 – 1956 čítá čtyři němé a třicet šest zvukových snímků, převážně komedií, které dodnes patří do zlatého fondu české kinematografie. Burianovo živelné herectví na divadelních prknech i filmovém plátně stálo především na improvizaci, černém i laskavém humoru a satiře. Byl známý tím, že nikdy příliš nerespektovat text autora a svou improvizací vždy vytvářel dílo zcela svébytné a nové.