13. komnata

Marek Brodský přišel na svět se slavným příjmením. Prvorozený syn Vlastimila Brodského a tenistky, tanečnice a hudební pedagožky Bíby Brodské vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu na Žižkově. Stal se animátorem, vystudoval animaci i na FAMU. „Animátorství je herectví pro plachý…,“ říká se svým typickým humorem. Přesto však ztvárnil několik nezapomenutelných rolí i ve hraném filmu. Poprvé stál před kamerou ve svých dvaadvaceti letech ve filmu Vladimíra Drhy Dneska přišel nový kluk. Hercem však nikdy nechtěl být a nic pro to nedělal. Trpěl hrůzou, aby ho lidé nepodezřívali, že hraje z protekce. Obával se i hrát se svým otcem, kterého si doma moc neužil. Otci bylo devětadvacet let, když se Marek narodil. Maminka otce pro jeho časté „odskoky“ přiměla odejít z domu, když bylo Markovi sedm měsíců. Vyrůstal sám s maminkou a otce málokdy vídal. Až když už byl dospělý a po rozvodu, nastěhoval se do bytu vedle otce, měli na sebe čas a povídali si, táta se mu přiznal, že i on trpěl pekelnou trémou. Třináctou komnatou Marka jsou deprese. A k tomu extrémní plachost. To se však neshoduje s herectvím. Ze všeho nejvíc chtěl Marek dělat muziku. Dal dohromady kapelu Nahoru po schodišti dolů band a napsal pro ni spoustu písňových textů. Sám hrál na bicí, ale ze studu hrával za plentou. Později mu členové skupiny odmítli jeho plentu převážet a stavět, tak si zvyknul, ale strachům a depresím neunikl. Už nehraje ve filmu ani v kapele. Teď občas maluje, byť jsou jeho obrazy obvykle pochmurné. Z druhého manželství má dceru Barboru, která ho v roce 2012 učinila dědečkem. Vnuk Albert mu možná poskytne šanci na veselejší myšlenky. Zdroj: Česká televize