O makové panence [TV seriál]

Tento večerníčkový seriál   se slovem Vlastimila   Brodského je senzační. Rád   se někdy na nějakou epizodku   podívám..

Při sledování obdobného   Večerníčku si stále více   uvědomuji, jak bysme si měli   vážit našich animátorů a   jejich dřívější tvorby.   Večerníček má své kouzlo,   nápad i vtip.

Maková panenka a motýl   Emannuel, to je pohádka,   která mne provází již od   dětství. Je to krásně   zpracovaný příběh plný   přátelství. Moc hezky   namalované postavičky,   chytlavý příběh, to jsou   pohádky / večerníčky,   které jsou určeny pro   všechny a většina lidí se   k nim ráda vrací.

O MAKOVÉ PANENCE

Lehce podprůměrný   večerníček s prostou   animací od jinak mimořádně   úspěšného dětského   animovaného scénáristy a   režiséra. Příběhy Makové   panenky v červené sukénce   tančící mezi květy   vlčího máku společně s   motýlem Emanuelem zaujmou   nejspíše jenom naše   nejmenší diváky. Ale i ti   starší na ni občas s   nostalgií vzpomenou. Maková   panenka je odjakživa naprosto   úžasná. Je to jeden z těch   případů označovaných za   klasiku. Připadá mi, jako by   byl tento večerníček   většinou lidí neprávem   opomíjen a zapomenut, ale na   druhou stranu si říkám, co   by za tento nápad dnešní   scénáristé vůbec dali.   Netřeba o tom více mluvit,   sami víme co poslední dobou   vzniká za moderní skvosty a   následně běží v naší   televizi.

Většina zdravě   myslících dětí brzy   odhalila, že příběhy jsou   poněkud naivní. Vždyť se   tam nic moc nedělo.   Příběhy postrádaly možná   špetku vtipu, přeci jen se   jedná o Večerníček, který   by alespoň trochu   rozveselení měl obsahovat.   Navíc Emanuel byl opravdu   neskutečný tragéd.

Zato výborný   vypravěč Vlastimil Brodský   svým přívětivým dabingem   dodává pestrobarevným   příběhům z makového pole   nezaměnitelné kouzlo a   výraznou osobitost.   Příběhy O Makové panence   by měly určitě zůstat v   nabídce pohádek pro   nejmenší děti i nadále.

Děkuji prvosence!
Jako dítě mě hodně   vystrašil jeden díl. Dodnes   si živě pamatuju, jak mi do   mého dětského světa   naprosto nečekaně vletěl,   jako příšerná noční   můra, ten druhý Emanuel.
Ten záludný dvojník,   který mi jako motýl-buldozer   úplně rozjezdil všechny   bábovičky. Moje představy o   čisté a silné lásce,   kterou nějaká maková   panenka zahoří jednou i ke   mě. A pak už nás nic   nerozdělí...

A najednou mi na dveře   dětského pokojíčku   zaklepal hůlkou ten parchant   new-Emanuel a zblbnul mi mojí   panenku, syčák!
Moje   dětská hlavička prostě   nepobrala, jak je to   možné... Najednou má ta   moje káča pitomá oči jen   pro toho floutka! A na mě, na   svoji velkou lásku,   naprosto... dlabe.

Byla to prostě taková   první pořádná facka od   života, jako záloha na   všechny ty další, které   už na mě natěšeně   čekají někde za rohem. A   ještě ke všemu se ten   ňouma (ten pravý) Emanuel   neuměl s nastalou situací   chlapsky vypořádat,   třísknout dveřma a letět   opylovat jinej kvítek ze   širé a nekonečné louky   života. Jen jsem tenkrát   nevěděl, jak to jeho   chování nějak trefně a   erudovaně popsat. Tak už to   vím. S díky ocituji z   komentáře Prvosenky:   "Emanuel byl opravdu   neskutečný tragéd"
:-)

Makovou panenku i motýla   Emanuela si pamatuji ještě z   dětství, patří k naší   večerníčkové klasice.   Postavičky jsou to poměrně   sympatické, hezky   namalované. Václava Čtvrtka   jako autora pohádek mám   docela ráda.
Ale jako   maminku už mě tento   večerníček moc nezaujal:   příhody jsou takové   zvláštní, nemají vtip a   často ani napětí, často   jsou to spíš problémy   dospělých než dětí. Tím   myslím především 4. díl   "O makové panence a   lučním světýlku   Ferdinandovi", který je   spíše (odstrašujícím)   příběhem ze světa   dospělých než pohádkou pro   dospělé a už vůbec ne pro   děti. Líbila se mi animace,   originální názvy postav,   namluvení Vlastimilem   Brodským a závěrečný   díl.

Známí Večerniček. Tuto   pohádku o makové Panence a   motýlu Emanuelovi jsem měla   vždycky ráda. Ty veselé   příběhy mě vždycky   pobavily. Škoda, že ta   animace neni nic moc.