Bitva, která psala historii studené války. Střetli se v ní dva šachisté – Američan Bobby Fischer a reprezentant Sovětského svazu Boris Spassky. A tehdy to musel být ještě větší napínavý nervák, než penalty při finále mistrovství světa ve fotbale. Celé planeta sledovala, kdo ze souboje znesvářených států vyjde jako vítěz. Oba už se předtím potkali, ale druhý jmenovaný to zvládl lépe. Hlavním hrdinou filmu je ovšem ten první. Vzhledem k tomu, že se jedná o americkou produkci, je to více než pochopitelné. Sledujeme jeho … to ani není nadšení, to je přímo vášeň pro hru v šachy, dále nás zajímá románek s „dívkou chabých zásad“ Donnou (i když ten jenom okrajově, ale na druhou stranu pouze zdánlivě kvůli jednomu vtípku), avšak suverénně nejvíce prostoru je věnováno jeho duševnímu zdraví, paronoie a snad až šílenství. A to by mohl být v jistém smyslu trochu problém.

Nicméně nechci spoilerovat, pokud nevíte, jak to tenkrát dopadlo. A také pokud nevíte, jak to s oběma aktéry dopadlo potom. Jestli náhodou nevíte, jak se hrajou šachy (jediné, co znáte, je výraz „šach-mat“) a přijdou vám nudné, i když by měly být „o hledání pravdy“, tak to při sledování Tahu pěšcem vůbec nevadí! Ti tři jmenovaní, tedy Tobey Maguire, Liev Schreiber a Edward Zwick, vás přinutí, že šachy budete minimálně na těch 110 minut zbožňovat! Souboj … no, ona je to kvůli tehdejší rivalitě obou zemí a prezentaci médii spíše válka těchto velikánů, je totiž pomalu stejně fascinující, jako když se Rocky Balboa nebo Apollo Creed utkali s Ivanem Dragem. A vlastně nejen ten souboj, resp. tedy ta válka samotná.

Hned na začátku filmu stačí panu režisérovi jen malý počet záběrů (daly by se spočítat na prstech jedné ruky) k tomu, aby zachytil Bobbyho zapálení pro hru. Nebo prakticky jeden jediný postačí, aby bylo jasné, že tah, který zvolil, byl někde na úrovni začátečníka, případně že provedl něco, co ještě nikdo neudělal (jako když Aleš Valenta skočil trojité salto s pěti vruty). Udržet diváckou pozornost při pohledu na dva lidi v jedné místnosti, kteří povětšinu času pouze přemýšlí, to rozhodně není jen tak. Edward Zwick však mistrně-vizionářsky využívá faktu, že film je audiovizuální dílo, tedy si vypomáhá přeostřováním záběru, „previzualizací“, kombinací záběrů z různých typů kamer, zpomalovačkami, včasnými střihy (a elipsami) i postavením kamery, jindy zase vytáhne zvuk. (V jeden moment se i nabízelo, že by vestřihnul skutečné tehdejší podání ruky těch dvou hlavních aktérů.) Ale hlavně se může opřít o famózní představení Tobeyho Maguirea, který se pro tenhle projekt nadchnul natolik, že ho i produkoval.

Postava Bobbyho Fischera je herecky hodně vděčná. Ačkoliv ztvárnit Borise Spasskyho může být právě kvůli tomu, že je Bobbyho de facto pravým opakem, ještě složitější. Liev Schreiber ovšem zachytil jeho vyzrálost a vyrovnanost velice trefně a přesvědčivě. A jelikož hraje Rusa, mluví rusky, nikoliv anglicky s ruským přízvukem. Zato Bobby je tu zobrazen jako skutečně komplikovaná osobnost. Jeho šachová genialita šla skutečně ruku v ruce s jeho náladovostí, výbušností a paranoiou, srovnatelnou snad jen s Jerrym Fletcherem, což je postava, kterou hraje Mel Gibson ve Spiknutí. Tahle bitva s démony je také naservírována působivěji, než tomu bylo kupříkladu v případě Briana Wilsona a Love & Mercy. Akorát Bobby neustále z něčeho obviňoval Rusy, což v době studené války nebylo nic neobvyklého, takže to, jak se věci doopravdy měly, věděli jen jeho nejbližší, tj. otec Bill Lombardy (Peter Sarsgaard), Paul Marshall (Michael Stuhlbarg) a sestra Joan (Lily Rabe). Čili navenek mohlo jeho chování působit všelijak.

Podmínky, které si kladl i během toho nejdůležitějšího a nejostřeji sledováného klání, proto musely přijít kdekomu hodně zvláštní. Například si stěžoval, že ho ruší hluk kamer, takže došlo k přestěhování duelu do pingpongové místnosti. Rovněž chtěl stejné luxusní výhody, jako jeho protivník. To Rocky zvolil proti Dragovi přírodní (když je řeč o přírodě, natáčení na Islandu dodává Tahu pěšcem taky na vizuální zajímavosti) cestu bez moderních strojů, ale je fakt, že tyhle dva sportovce opravdu nejde pořádně srovnávat. Vlastně i proto, že mnozí pořád šachy neuznávají jako sport. Na olympiádě se asi jen tak neobjeví. Taky mě při sledování filmu napadlo, jestli se dá zkušenost z hraní šachů nějak využít v „reálném světě“. Protože když jste boxer a někdo vás na ulici prudí, tak mu prostě dáte ránu a je klid. Co by v takovém případě udělal šachista?

Tah pěšcem byl natočen podle komplexního, precizního scénáře Stevena Knighta, který do něj brilantně, třeba jen v jedné větě zahrnul narážky na tehdejší významné události a k tomu spoustu mimořádně úderných a vtipných hlášek, a také zmiňuje Beatles. A když už je řeč o Beatles, nelze nezmínit vynikající soundtrack. Jediné, co by se scénáři dalo vytknout, představuje závěrečné shrnutí, ve kterém naplno neuvede dvě vcelku podstatné věci. Ale celkový skvělý dojem z filmu, který si bohužel v zahraničí nenašel příliš diváků, to stejně nijak nezkazí. Jelikož právě pro takové nevšední zážitky, jaké nabízí třeba Tah pěšcem, se přece na filmy koukáme.

FOTO: cinema.de, DVD poskytl Bontonfilm