A to teď hodláme napravit. Dave Skylark úvádí a Aaron Rapaport produkuje slavnou televizní bulvární show, jejíž jubilejní tisící epizoda byla právě odvysílána. Nedlouho po ní se objeví zpráva, že jejím obrovským příznivcem je i severokorejský vůdce Kim Čong-un. Ideální příležitost s ním udělat rozhovor. Jenže na scénu záhy vstupuje CIA (jmenovitě atraktivní Lizzy Caplan) a pověří obě osobnosti televizní zábavy důležitým úkolem – lídr musí být pomocí speciální vychytávky odstraněn. Jak se s ním ale začne Dave více bavit, zjišťuje, že je to vlastně celkem príma chlapík, který si může dopřát cokoliv včetně luxusních asijských roštěnek. Jde snad o účelovou manipulaci nebo jsou ohlasy ze západního světa protikomunistickou propagandou?

Předně je třeba říci, že opětovné spolupráce dua James Franco/Seth Rogen jsem se dost obával, protože Pineapple Express patří k nejstupidnějším počinům, které jsem kdy viděl. Interview však zapadá do jiné škatulky. Představuje podívanou tak absurdní a nadsazenou, že ji prostě nikdo nemůže, resp. snad dokonce přímo nesmí brát seriózně! Byť se musí uznat, že v některých ohledech jsou tvůrci velmi, velmi nekorektní a jdou poměrně daleko za hranu. Ale to přece platí pro spoustu současných amerických „erkových“ komedií (viz kupříkladu nedávní Sousedi). No jo, jenže v nich nefigurují skutečné postavy z nejizolovanějšího státu světa.

Pro Randalla Parka to ale zřejmě bylo jednoduché rozhodování, jestli nabídku přijmout. Fyzicky není Kimovi zrovna podobný a anglicky nemluví s žádným výrazným přízvukem. Nedivil bych se, kdyby si tenhle Kim svým přátelským přístupem dokonce získal částečné sympatie některých diváků, protože to vypadá, že Parkův vůdce má být skutečně jiný. Ovšem ve scéně, kdy se fakt rozzlobí a vyhrožuje, rozhodně budí respekt. Na druhé straně se víceméně znovu potvrdilo, že komedie nebude disciplínou, ve které by James Franco obzvláště vynikal. Svým projevem učinil z tuctového infantilního dospěláka Davea víceméně nesympatickou postavu, která vás dost možná bude ve většině scén spíše vytáčet, než aby bavila.

Nebo že by tentokrát zamýšlel vysmát se svému herectví či všem moderátorům bulvárních pořadů? Mohlo by to tak být, protože v případě Interview si nemůžete být jistí prakticky vůbec ničím. Tedy kromě toho, že nebude chybět sarkasmus a zesměšňovat se bude kdekdo i kdeco. Rozhodně to ale není tak, že by tím tvůrci chtěli upozornit na nedostatky dané osoby, skupiny či instituce, což by třeba mohlo vést k jejich nápravě. Tady jde fakticky předvším o zábavu, takže si myslím, že i Sylvester Stallone se té hlášce o Stalinovi zasměje. Podobných výroků je tu ke slyšení opravdu dost. A k tomu je třeba dodat, že se ještě některé ztratily v překladu.

Takové má na svědomí i Diana Bang, která je vynikající v roli severokorejské ministryně propagandy. Ta jediná si udržuje legrační přízvuk, ale i korejštinu ovládá. Uniforma jí sluší, ale bez ní vypadá také výborně. Navíc má výborný timing. Jedině dobře, že má v tomhle svérázném bijáku poměrně dost prostoru. Objevuje se taky ve skvělé scéně s mrňavými severokorejskými „Mariachis", ale i v dalších vtipných nebo minimálně úsměvných, přičemž některé jsou taky z filmařského hlediska velice zručně zvládnuté, ačkoliv nemůže být pochyb o tom, že režisérské duo hledalo inspiraci pro jejich zpracování mimo jiné v některých slavných akčňákách. To se ale vlastně opět dostáváme k té nadsázce.

(The) Interview je zdařilá a z dramaturgického hlediska zajímavě podaná recese, kolem které se přesto možná strhl až příliš velký humbuk. Vždyť mnohem více než kdokoliv jiný (včetně Emmy Stone, Eminema, Roba Lowea, Katy Perry a Josepha Gordona-Levitta) to od tvůrců schytal Matthew McConaughey. A to přitom jde pouze o jedinou, k tomu víceméně nenápadnou scénu. Nicméně co se samotného disku týče, nechybí na něm bonusy. Z komentáře Setha Rogena a Evana Goldberga se jistě dozvíte spoustu pozoruhodného (tedy pokud ovládáte angličtinu). A pak se tu objevuje ještě jedno čtrnáctiminutové video, o kterém se raději vůbec nebudu šířit. 

FOTO: cinema.de