Mladá dívka Renee Yohe bydlí v Orlandu na Floridě. Jenže i tam je možné narazit na drogy. A i tam se (kvůli tomu) najdou jedinci, kteří mají sklony k sebepoškozování apod. Ano, příběh téhle holčiny není výjimečný, ale ona výjimečná je! Alespoň to tvrdí chlapec jménem Jamie, jehož potká v době, kdy u jistého Davida McKenny (nejedná se o scenáristu Kokainu) podstupuje detoxikaci před rehabilitací. Zvládne ale po dobu těch pěti dní zůstat čistá? Neuteče v nestřeženém okamžiku z dohledu přátelům Dylanovi a Jessie? A i když udělá vše, co se po ní chce, dokáže se začlenit mezi „normální lidi“, kteří se drogám vyhýbají obloukem?

Určitě nebude vadit, když si na některé uvedené otázky odpovíme, protože cílem a smyslem tohoto filmu je něco docela jiného. Naprosto zásadní pro hlavní postavu bylo, že vedle lidí, kteří ji stahovali ke dnu, znala i ty, kteří jí jakožto „kokoholičce“ (libovala si jak ve šňupání kokainu, tak v pití alkoholu) podali pomocnou ruku. Někteří dokonce i přesto, že se s ní znali asi tak hodinku. A vcelku sympatické je, že kamarád, který Renee víceméně ke drogám přivedl, ji později sice nabízí, ale do ničeho nenutí, což by se v takovém případě dalo očekávat. Paradoxně pouze rodiče od ní dají ruce pryč, protože si myslí, že tak ochrání její mladší ségru. Naštěstí Jamieho, jednoho z těch hodných, její příběh natolik oslovil, že jej se svolením napsal a zveřejnil. A rozhodně byl překvapen, že se setkal s takovou obrovskou odezvou, díky čemuž mohl ten samý Jamie založit ušlechtilé neziskové hnutí To Write Love on Her Arms, které pomáhá lidem/mladistvím se závislostí na drogách a s podobnými svinstvy.

Nutno ovšem dodat, že film z tohoto pohledu nezabředává do nějakých výrazných naturaličností. Rozhodně není třeba se během detoxikace obávat nějakých děsivých příšer či batolat lezoucích po stropě. A to ani přesto, že hlavní hrdinka má už od dětství velice bohatou představivost, díky které budeme svědky několika nádherných i drsnějších, ale přesto vždy výborných scén. Tvůrci totiž naprosto famózně pracují se subjektivními pocity diváků a jméno Nathan Frankowski bychom si rozhodně měli zapamatovat, jelikož málokterý režisér v poslední době nezaujal takhle kreativním přístupem, který navíc funguje přesně tak, jak fungovat má!

To se vlastně týká i vizuálních efektů, které se z pochopitelných důvodů nemohou tak úplně rovnat k těm, které jsou k vidění v hollywoodských velkoprodukcích. Naopak by v některých případech mohl kdekdo říct, že jsou poměrně jednoduché. Věřte mi ale, že v tomto případě platí ono známé pořekadlo, že v jednoduchosti je síla. Kdykoliv se v nějaké scéně objeví, rozhodně maximálně zapůsobí! A přitom určitě nebyly ani nijak drahé. I proto, že Frankowski evidentně velice dobře rozumí pojmu ‚střihová skladba‘. A když už v podstatě řešíme technickou stránku filmu, nepochybně se musí zmínit také vynikající kamera, neboť kamerové jízdy přidávají záběrům na velkoleposti. Ačkoliv se tu najdou zhruba tři momenty, kdy by byl jistojistě vhodnější tu širší, tu užší záběr.

Další pochvalu režisér zasluhuje za způsob, jakým pracuje s hudbou. Ono to může vypadat snadné přidat k obrazu nějaký doprovod, ale není to jen tak. V To Write Love on Her Arms je však hudba v naprosté harmonii s obrazem, což vlastně není zase až tak častý jev. A proto je naprosto skvělé, že autor českých titulků vysledoval nutnost přeložit vedle dialogů taky texty některých písní, jelikož hudba je pro Renee opravdu, opravdu důležitá. A možná by se dalo napsat, že do jisté míry formovala její osobnost. Však dnes sama zpívá ve skupině Bearcat, která se postarala o song, jenž doprovází závěrečné titulky.

Ovšem aby nedošlo k omylu. Většina postupů a výrazových prostředků, které režisér využívá, byla už k vidění i jinde. Třeba ve scéně, kdy si hlavní hrdinka nasadí sluchátka, pustí si cool song (ve kterém se mimochodem zpívá i o Storm Shadowovi z G. I. Joe) a opět dá naplno průchod své imaginativnosti. Ale znovu – tady jde o to, jak ony postupy a výrazové prostředky používá, tedy účelně, účinně a sugestivně. To platí i pro scénu, kdy Renee zavítá do kanceláře hnutí, které pomohla stvořit, aby si přečetla nějaké maily od lidí, co mají podobné trable. Ale nejde pouze o hudbu a filmovou interpunkci. Režisér dokáže učinit maximálně dojemnou záležitost i ze vcelku obyčejného předání žiletky. A emoce dokáže vzbudit i v samotném závěru, kdy se na velkém setkání „uživatelů“ To Write Love on Her Arms hlavní postava anonymě přihlásí o slovo. Ne, opravdu nemůžu pochopit, proč si takhle bravurní film nedokázal proklestit cestu do běžné kinodistribuce a už tři roky se plahočí jenom po festivalech.

Zvláště když pojednává o takto aktuálním tématu (tvůrci skutečně nechávají diváky nahlédnout /jen nahlédnout!/ do rozervané narkomanovy duše), a zvláště když má ve svém středu známou herečku. Osobně jsem si Kat Dennings oblíbil už po zhlédnutí komedie Roberta Rodrigueze s názvem Shorts a tohoto videoklipu (mimochodem taky v režii Roberta Rodrigueze). Tedy ještě předtím, než se stala Darcy Lewisovou v komiksových superbijácích Thor a Thor: Temný svět. Televizní diváci ji pak budou znát především ze seriálu 2 $ocky. I ona se výraznou měrou podepsala pod nespornou kvalitu tohoto díla, jelikož ač zpočátku nedělá asi nic, co bychom schvalovali, stejně ihned upoutá diváckou pozornost. I proto, že by klidně mohla být vaší ségrou, dcerou, neteří, vnučkou či kamarádkou.

A vedle jména režiséra bychom si určitě měli zapamatovat i tato: Chad Michael Murray, Rupert Friend a Juliana Harkavy, kteří svými civilními hereckými projevy také filmu přispívají na působivosti. Jejich prvořadým úkolem, resp. prvořadým úkolem postav, které ztvárňují, je být oporou pro hlavní hrdinku. Všichni současně mají, tak jako některé další vedlejší postavy, své vlastní minipříběhy, byť některé se o nich zmíní víceméně jen tak mezi řečí. V samotném závěru se pak objevuje skutečný Jamie Tworkowski, aby vás nad touto story, jež je sama o sobě dost inspirativní, přinutil ještě více přemýšlet!

To Write Love on Her Arms – jak vůbec tohle spojení slov vzniklo? Toť otázka, na kterou budete muset najít odpověď v samotném filmu, který, a to prozradit můžu, v podstatě umě pendluje mezi více žánry. Je kouzelnou i temnější fantasy, stylovým hudebním počinem, pozoruhodnou biografií, a také emotivním dramatem, ve kterém se ovšem najde i nějaká ta komediální či akční scéna. Přičíst záslužný kredit tedy náleží i autorce scénáře Kate King Lynch. Zjevně netřeba dodávat, že tohle povedené dílko určitě stojí za zhlédnutí. Stejně jako docela bohaté bonusové materiály, které ovšem pohříchu nabízejí k originálnímu anglickému zvuku jen anglické titulky. 

FOTO: Sony Pictures, DVD poskytl Bontonfilm