Dva čtrnáctiletí kluci, Ellis a Neckbone, se tajně vypraví po řece na ostrov, kde by měl být po poslední povodni uvíznutý člun na stromě. Při bližším zkoumání zjistí, že jej zřejmě někdo obývá. A než se nadějí, narazí na člověka ve světlé košili. Uvítal by něco k snědku, jenže sám si pro jídlo jaksi nemůže dojet. Chlapci se s ním záhy spřátelí a začnou mu se vším pomáhat. Prioritou je opravit člun, přivézt více než nejlepší kamarádku Juniper a zmizet, protože do města se chystají sígři, kteří mají s Mudem (anglicky bahno), jak si nechává říkat, nevyřízené účty.

Tak jako v případě předchozích děl režiséra Jeffa Nicholse, ani Bahno z Mississippi není vyloženě projektem pro mainstreamového diváka, nicméně účast takových hvězd, jakými jsou Matthew McConaughey a Reese Witherspoon (v Divočině představitelka hlavní, tady vedlejší, ale přesto nesmírně důležité role) napovídá, že by Bahnu z Mississippi mohli dát šanci všichni. Sice tu chybí úchvatné CGI efekty a obě hollywoodské celebrity už ve své kariéře nepochybně předvedly lepší herecké výkony, ale tenhle počin své kvality určitě má.

V první řadě ty technického rázu. Jak kamera, tak především střih Julie Monroe, někdejší spolupracovnice Olivera Stonea, zapříčiňují, že má film maximálně vychytané tempo i rytmus. Další velké plus představuje výběr lokací, díky nimž má Bahno z Mississippi poměrně specifickou, ba možná by se dalo napsat až westernovou atmosféru. Však také režisér prohlásil, že „je to jako kdyby Sam Peckinpah natáčel podle knihy Marka Twaina.“ No, nějakou tu drobnou podobnost s tvorbou „Krvavého Sama“ bychom tu sice našli, ale jinak se jedná o celkem dost troufalé tvrzení. 

I proto, že jednání některých postav je tu pochybnější, tu předvídatelné. Což platí zvláště v případě Muda, jehož přestane počáteční tajemství obklopovat velmi brzy, díky čemuž film prakticky v celé své druhé polovině postrádá napětí. Hlavní postavou Bahna z Mississippi je však ten z chlapců, jehož ztvárňuje Tye Sheridan, který zná Nicolase Cage pod jménem Joe. Ellis bydlí na houseboatu a jeho rodiče mají před rozvodem, což by mohlo znamenat stěhování do města a zbourání stávajícího obydlí, která má tolik rád. Ellis je duší nepolepšitelný, nezměnitelný romantik a ochránce žen, přičemž kolikrát neváhá dát pěstí o poznání starším jedincům, kteří se k nim (především k Juniper a spolužačce May Pearl) chovají hrubě. Takže otázka zní: Kolik takových čtrnáctiletých chlapců znáte?

Bahno z Mississippi by do jisté míry mohlo být bráno jakožto studie lidských charakterů, současně nastolující otázky týkající se lásky, pomsty, a snad i cti a zodpovědnosti. To vše ale ve velmi, velmi specifické podobě, gradující dost bizarní přestřelkou jak z úplně jiného (a nepovedeného) filmu. Ono to vůbec místy vypadá, že Jeff Nichols měl dopředu sice přesně naplánováno, kdy se objeví některé výraznější momenty, jenže psaním se postupně dostával někam jinam, a pak k nim krkolomně hledal cestu. Z Bahna z Mississippi se zkrátka po slibné první polovině začne stávat jeden z těch počinů, které se snaží být něčím, čím nejsou. A to zamrzí.

FOTO: cinema.de