foto z filmu Cesta ven

Český lev po loňském rozporuplném, nemastném neslaném večeru letos zjevně znovu získal na prestiži. Jistě to mu pomohla i skutečnost, že se spousta věcí nedodělávala na poslední chvíli. Na rozdíl od Cen české filmové kritiky působilo slavností udílení opravdu noblesním dojmem, čemuž dopomohly jak dekorace, tak postavení kamer České televize, která tuto „show“ tradičně přenáší. Na vše dohlížel coby supervizor Jan Svěrák, jenž byl zároveň nominován v kategorii Nejlepší režie a šanci vyhrát by měl i v případě, kdyby Tři bratři získali ocenění pro Nejlepší film. Bohužel, tato vynikající pohádka zaujala členy České filmové a televizní akademie o poznání méně, než by bylo záhodno. Dalo by se napsat: kolik bratří, tolik lvů.

Oproti tomu 22. ročník opanovalo drama Cesta ven, které získalo 7 Českých lvů (z 10 nominací), ale zároveň s nimi také poněkud rozporuplné reakce. Nelze mu ovšem upřít fakt, že zabodovalo i na Cenách české filmové kritiky a hlavně se v minulém roce dostalo na festival do Cannes, čímž se nemohl pochlubit žádný jiný tuzemský počin. Přesto si na něj do kina našlo cestu nejméně diváků z nominované pětice, kterou doplnily filmy Tři bratři, Díra u Hanušovic, Fair Play a Pojedeme k moři. V jedné z hereckých kategorií se dokonce stalo, že v konkurenci takových profesionálek, jakými Táňa Pauhofová, Judit Bárdos, Klára Melíšková a Tatiana Vilhelmová bezesporu jsou, zvítězila neherečka Klaudia Dudová.

Nicméně na celém ceremoniálu bylo nejdůležitější, že de facto všichni čerství držitelé Českého lva měli z výhry obrovskou radost (snad s výjimkou dvojnásobného vítěze Petra Václava, jenž byl spíše poněkud nazlobený), navzdory tomu, že ona nová, nemajestátní podoba sošky zůstává tak trochu trnem v oku celé této oslavy filmu. Ale jinak se radovali jak herci, tak herečky (Lenka Krobotová), tak vítězové technických kategorií. A samozřejmě i kostymérka Simona Rybáková, která si svou děkovnou řeč doopravdy užila. To v minulosti nebývalo tak úplně zvykem. Stejně jako fakt, že k vidění a slyšení byly i vtipné okamžiky, čímž tedy ovšem zrovna nemyslím vystoupení „Jima Carreyho“. Spolu s nimi byli diváci svědky jednoho významného rekordu, neboť Ivan Trojan získal šestou sošku, díky čemuž se osamostatnil v čele tabulky herců. Doposud se o první místo dělil s Aňou Geislerovou. Na absolutního rekordmana, střihače Jiřího Brožka, nyní ztrácí představitel starosty-myslivce z Díry u Hanušovic pouhé dva České lvy.

Celým večerem prováděla moderátorka Lucie Výborná, kterou si osobně pamatuju už z jedné nefilmové akce, které jsem se zúčastnil před více než deseti lety. Zkušeností tedy má na rozdávání a sama přispěla s několika velmi trefnými postřehy. I přes její občasné výraznější popostrkování oceněných se však plánovaný prostor pro přenos protáhnul přibližně o půl hodiny. Nicméně i bez ohledu na tento fakt určitě platí, že by se našlo několik věcí, které šly z pohledu hostitelky večera udělat o malinko lépe. Zato vystoupení německého ženského hudebního kvarteta Salut Salon v podstatě nemělo chybu. Takovéto v rámci podobných pořadů víceméně povinné umělecké „číslo“ slavilo úspěch, neb dámy jsou skutečnými umělkyněmi. Některá jména a některé tituly byly možná nadhodnoceny, jiné podhodnoceny (název počinu Fair Play, jinak také českého želízka v boji o oscarovou nominaci v kategorii Nejlepší neanglicky mluvený film, možná symbolicky nezazněl při vyhlašování – co se statutárních cen týče – ani jednou). V každém případě se dá tvrdit, že Český lev vykročil z oné poměrně zrádné a matoucí křižovatky tím správným směrem. Ale je třeba na sobě nadále pracovat (zjevně tedy bez použití dopingu), aby ten výkon a výsledek mohly být příště ještě lepší.

Tady se můžete podívat na vítěze a tady na všechny nominované.
 
FOTO: ČFTA, Aerofilms