Tak myslím, že předchozí věta film Transformers: Zánik charakterizuje nejvýstižněji, tudíž naprostá většina z vás už patrně ví, co od něj čekat a jakýkoliv další rozbor bude možná (trochu) nad plán. Přesto se do něj pustíme, byť klidně už na úvod můžeme říci, že ač tvůrci slibovali, že tentokrát udělají vše jinak, čtvrtý díl byl natočen hodně ve stylu předchozí trilogie. Dokonce zůstali stejní lidé na těch nejdůležitějších pozicích – režie, scénář, hudba, produkce, kamera, střih tedy kromě Michaela Baye se na vzniku podíleli Ehren Kruger, Steve Jablonsky, Steven Spielberg, Amir Mokri, Roger Barton, William Goldenberg, Paul Rubell a Peter Cullen je znovu hlasem Optimuse Prima.

„Remember Chicago!“ říká cedule, kterou v úvodu míjí na cestě domů na svou farmu opravář s neobvyklým jménem Cade Yeager, jinak též mající pohlednou náctiletou dceru Tessu. Z toho je tedy patrné, že Transformers: Zánik bere v potaz předchozí trilogii, byť tu ani jednou nepadne zmínka o Shiovi, Megan a Rosie. Rozhodně však není nutné znát ty původní díly nějak podrobněji, a to nejen proto, že se v nich toho vlastně příliš nestane. A to, co je v kontextu přeci jen podstatnější, bude v tomto díle připomenuto.

No, a tenhle Cade si jednoho dne přiveze domů starý rozbitý truck a chce na něm trochu zapracovat, jelikož finančně na tom nejsou zrovna nejlépe, tudíž musí neustále s baseballovou pálkou odhánět v ruce potencionální zájemce o zadluženou farmu, kteří se následně mstí tím, že prorážejí plot. Jenže, z toho trucku se vyklube pochroumaný Transformer! A ne ledajaký – přímo ten nejslavnější, o kterého se zajímá cosi jako „tajná sekce CIA“. Cade se mu tedy rozhodne pomoci. A do toho všeho ještě tenhle hrdý otec zjišťuje, že dcerka Tessa, kterou se snaží za každou cenu chránit, randí s o tři roky starším automobilovým závodníkem. Teď nastává otázka, co je větší problém.

Oproti Transformers 3 jsou noví Transformeři určitě zábavnější, protože i přes tu stopáž, která nemá daleko ke třem hodinám, obsahují minimum zbytečných (nudných) zdlouhavých scén, avšak zato maximum nehorázně infantilních hlášek. Troufám si tvrdit, že ve všech dalších letošních kinofilmech dohromady (akorát nevím, jestli to mám vztahovat i na české) jich tolik neuslyšíme. Obecně je i tento díl téměř po všech stránkách velmi prostinký, proto se není ani co divit, že jej někteří vcelku trefně ironicky nazvali „vrcholem kinematografie“. Nicméně přesto je velmi pravděpodobné, že v tržbách, tak jako trojka, překoná hranici miliardy dolarů nebo ji alespoň bude atakovat. Samozřejmě, že i díky 3D, které tentokrát není vyloženě marné (ale žádnou jó slávu také nečekejte).

Nějaká novinka oproti předchozím částem se tu přeci jen najde. Ovšem spočívá především v té změně představitelů hlavních rolí, kdy zvláště účast Marka Wahlberga je mimořádně překvapující. S Michaelem Bayem si při natáčení vynikajícího Potu a krve prý velice rozuměli, jinak si troufám tvrdit, že by nabídku nepřijal, protože takovéto ryze popcornové bijáky prostě nejsou vyloženě jeho styl. To samé platí o Stanleyem Tuccim, který si ale hrání té své jednoduchoučké postavičky (záporák s „dobrými úmysly“) vyloženě užívá. Nicole Peltz (Tessa) by pak možná mohla její role pomoci v další kariéře.

Dále lze mezi novinky zahrnout to, že se tu objevuje něco málo „sofistikovaných“ zbytečností typu vybuchnutí autobusu Victoria’s Secret. Navíc významnou úlohu sehrají Dinoboti  – roboti větší než Autoboti, což bylo potěšující, jelikož jsem to před těmi třemi lety trochu naťuknul v recenzi na trojku. A pozor! Tentokrát to ve finále neschytá žádné z měst USA (film je ale samozřejmě i tak pořád hodně proamerický), nýbrž Hong Kong, což filmu nepochybně účelově pomůže na velikém čínském trhu, jelikož v hlavním městě nejlidnatější země světa se také odehraje pár scén. Závěrečná extrémně dlouhá řežba je pak skutečně velkolepá, překonávající v tomto směru předchozí díly. Nicméně, i když není překombinovaná, přesto je potíž úplně všechno pochytit, jelikož střih je místy zbytečně až příliš dynamický. Stříhat bych ji tedy určitě nechtěl, ale v tomto směru by mě docela zajímalo, nakolik je vše rozepsáno už ve scénáři.

Transformers: Zánik tedy ve velké míře ctí původní trilogii, včetně jednoduché zápletky, pomalejšího rozjezdu a závěrečného Primova monologu, tentokráte s pointou, které se nelze nesmát. Zároveň však tenhle biják nabízí zhruba tři vyloženě úchvatné scény – souboj s Galvatronem, první obří granátový výbuch, a především přelézání z mimozemské lodi po lanech na střechu mrakodrapu. A samozřejmě nelze nezmínit skutečnost, že samotná transformace je snad ještě více cool, než kdy předtím. Borci z ILM znovu potvrdili svou extratřídu. Ačkoliv občas mám při některých bizarních scénách, hláškách a situacích pocit, že jde jen o hollywoodský/krugerovsko-spielbergovský způsob, kterak si z Michaela Baye dělat legraci. Každopádně po zhlédnutí filmu v kině IMAX určitě převažuje spokojenost. I proto, že jsem tentokrát nemusel vše sledovat z úplně první řady. 

FOTO: CinemArt