Děj se odehrává buď někdy v budoucnosti, nebo v alternativní realitě, nebo v budoucnosti alternativní reality (což by bylo asi tak nejpřesnější). Simon James je řadový zaměstnanec jedné firmy. Je nespolečenský, ústupný, plachý, ostatní jej někdy ignorují, jako by ho ani neznali, vlastní matka ho nemusí a ani kolegyně Hannah, kterou miluje, nejeví příliš velký zájem. Rád také chodí do jedné „restaurace“ s mizernou obsluhou a patrně málokdy vynechá jistý televizní seriál, tak trochu ve stylu Flashe Gordona (jenom bez fantasy prvků, dá se říci). Jenže, jednoho dne přijme vedení (v čele s Plukovníkem, který má zřejmě pod palcem úplně všechno, co se kde šustne) Jamese Simona – člověka, který vypadá ale úplně stejně, akorát co se vlastností, povahy a charakteru týče, je Simonovým naprostým opakem. Co s tím? Spřátelí se? Nesnesou se? Nebo co vlastně?

Ruští spisovatelé byli vždycky hodně svérázní – Fjodora Michajloviče Dostojevského nevyjímaje. Ale když se adaptace jeho díla zhostí ještě svéráznější, artem v podstatě posedlý Angličan, nemůže z toho vzniknout nic jiného, než velice rozporuplné dílo. První celovečerák Richarda „Kudrnáče“ Ayoadeho s názem Jmenuji se Oliver Tate slavil v našich kinech relativní úspěch, byť někteří možná pak litovali peněz za koupený lístek. Ovšem jestli se vám líbil, tak to ještě neznamená, že budete nadšení i z Dvojníka. Jeho největší síla totiž spočívá v tom, že se tvůrcům podařilo k jeho realizaci nalákat herce a herečka zvučných jmen.

Jinak se skutečně zase jedná o dílo, na kterém si někteří smlsnou a jiné (kterých bude určitě většina) může po jeho zhlédnutí zachvátit vztek hulkovských rozměrů. Najdeme tu hodně poutavých i nezajímavých, až nudných věcí. Objevují se tu jevy dramatické i komediální. Využívá se prvků epických i lyrických (ty převažují). Film je tedy stejně rozličný, jako ti dvojníci a vztah mezi nimi. A co je vůbec nejvíce iritující, že za celou dobu není existence Jamese Simona nikterak vysvětlena! Je to skutečně stejně vypadající, ale jinak protikladný člověk? Nebo je to alter ego Simona Jamese (nebo teda Jamese Simona)? Jestli ano, tak jak je možné, že jej vidí ostatní? Nabízí se několik různých vysvětlení, nicméně Dvojník není až natolik provokativní a povedený, aby vás přinutil pokusit se za každou cenu najít to nejvěrohodnější.

Není se co divit, že taky Mia Wasikowska (Hannah) přiznala, že některým postupům sama pořádně nerozuměla. Přesto ze svojí postavy udělala přesvědčivou „andělskou mrchu“ (ačkoliv do Bosany má ještě daleko). Na Jesse Eisenbergovi je zase velmi dobře znát, že ho natáčení muselo velmi bavit a že si hraní té dvojrole opravdu užíval (zase tu ale mluví tak rychle, že snad i jeho krajani potřebují titulky k tomu, aby mu vůbec rozuměli). Ayoade dokázal do svého filmu do menších rolí dostat také Sally Hawkins, Radeho Šerbedžiju či Cathy Moriarty, ovšem jejich roličky jsou tak prťavé, že je zřejmě ani nepostřehnete. A to vlastně můžeme zařadit mezi další aspekty, které se tak úplně nepovedly.

Dvojník není ani tak bizarní, jako spíše bizardní, což je vyšší úroveň bizarnosti. Možná sehrála svou roli i skutečnost, že na scénáři se podílel Avi Korine, jehož bratr Harmony, který se na vzniku Dvojníka podílel coby výkonný producent (mimochodem spolu s Michaelem Cainem), také rozděluje diváctvo na dvě poloviny. Což potvrdil i minulý rok, kdy byl do kin uveden jeho zatím nejmaistreamovější počin s názvem Spring Breakers, který mě svou formou stále nepřestává fascinovat. Na tvorbě tohoto Ayoadeova projektu však asi příliš velké slovo neměl. Letos se vlastně jedná už o druhý film, ve kterém vystupují dvě stejně vypadající, avšak jinak protikladné postavy. Tím prvním bylo drama s několika úsměvnými momenty a názvem Ať žije svoboda. Tam dostal příležitost se ve dvojroli vyřádit Tony Servillo, ale také se nepodařilo naplno využít potenciálu. Dvojník, byť se jinak s tím italským počinem příliš nedá srovnávat, má však v rukávu jeden trumf – tím nemyslím občasnou podobnost s Oknem do dvora (nebo, teoreticky, dokonce s Perníkovou věží); ale ponurou, temnou, vpravdě kafkovskou atmosféru.