Oba jedné noci zmizí a v chaloupce zůstanou jen dvě malé děti a koza. Správný filmový příběh potřebuje hrdiny a najednou jsou tu hned tři. Malý Honzík, který svou mladší sestřičku Zuzanku škádlí a otravuje, se stává neohroženým bojovníkem s dřevěným mečem. Malá Zuzanka se z ukřivděné fňukalky změní v odvážnou holčinu. Malé skupince odvážných osvoboditelů vévodí svérázná koza. Ta dokáže vtipně komentovat a razantně zasáhnout tam, kde je to potřeba.

Sýr se najednou z příběhu vytrácí a převáží cesta za osvobozením rodičů. Cesta je to patřičně barvitá a dobrodružná, protože se jedná o pohádkovou zemi, kde je možné na každém kroku potkat nějakou pohádkovou bytost. Takové pohádkové bytosti umí různé kousky, bývají něčím zajímavé a všichni se předhánějí, kdo bude vtipnější a zábavnější. Našim hrdinům nechybí odvaha, mají dobrou náladu i písničku na rtech. Jak jinak může jejich cesta končit, než statečným bojem a vítězstvím nad zlým Kobylem. A Kuba s Mácou se mohou opět věnovat výrobě kozího sýra.

Film Kozí příběh se sýrem natočila stejná tvůrčí skupina lidí pod vedením režiséra, výtvarníka a spoluautora scénáře Jana Tománka. V roce 2008 se s velkým ohlasem setkal první animovaný film ve 3D s názvem Kozí příběh – Pověsti ze staré Prahy, který měl u diváků i u kritiků dobrý ohlas. Jan Tománek tedy vsadil na osvědčený formát rodinného animovaného filmu s prostořekou kozou a jejím pánem Kubou. Jestliže byl Kozí příběh svěžím dílkem s nápady a vtipem, který využil dobovou atmosféru staré Prahy a několik postav z pověstí, pak Kozí příběh se sýrem se slepenec využívající náměty z mnoha pohádek. Je to zásadní rozdíl a nic nepomáhá, že postavy neustále snaží zaujmout diváka svou vtipností, grimasou nebo akcí. Množství různých nápadů, narážek a možných propojení provokují k zamyšlení typu “kde jsem to slyšel“ nebo „kde jsem něco podobného viděl“. V konečném důsledku se mlsný král splaskne jen na záminku, proč nechat zmizet Kubu s Mácou a vyslat děti s kozou na osvobozující cestu pohádkovou zemí.

Je jasné, že cestování přináší změnu, napětí, dává větší možnosti pro výtvarné zpracování a realizaci nápadů. Jenže je toho příliš. Je docela možné, že divák mnoho „vtipných“ narážek ani nestačí postřehnout. A zásadně se tu vytratila jednotící atmosféra, která tak výrazně ovlivnila vyznění prvního filmu Kozí příběh – Pověsti ze staré Prahy.

Film Kozí příběh se sýrem je směrován spíš k mladším divákům než k jejich rodičům. Do popředí se dostal dětský hrdina. Odmlouvání Honzíka a Zuzanky i jejich připomínky k řešení situací zastíní i prostořekou kozu. Jenže specifický slovní humor, který byl dříve spojován s postavou kozy a divák je od ní očekával, se přenesl na více postav. Všichni se překonávají ve vtipných hláškách a čeho je moc, toho je příliš.

Co se týká animace, pak mi s porovnáním např. s filmem Rebelka schází v některých scénách animace pozadí v krajině nebo vousy krále při záběru v detailu. Vdechnou život trávě nebo listům na větvích stromů je těžší, než oživit záběr v ulici starého města.

Odlehčené ladění filmu podtrhla i hudba, kterou složil David Solař. Na přání režiséra zazní ve filmu i čtyři svižné písničky, které navodí příjemnou náladu a uvolní napětí. Škoda, že se nepodařilo písničky nechat doznít.

Film nezklame malého dětského diváka a rodiče se mohou těšit na někdy příště. Třeba na Kozí příběh č.3.

Autor: Karolína Černá redaktorka FilmCZ
Facebook a Twitter autorů.