Od profesora češtiny Petra odešla další, v pořadí už osmá přítelkyně. Zamíří proto ke svým rodičům, kteří se sázejí o to, jak dlouho s ním která vydrží. Před třídním srazem si uvědomí, že nejvíce vlastně miloval svou spolužačku Elišku, ale nikdy jí to neřekl. Ta však na sraz nedorazí. Jeden ze spolužáků, který to profesně dotáhl ze všech nejdál, řekne Petrovi o jakémsi výzkumu, načež ten se vydá na místo, kde se nachází stará, zdánlivě opuštěná hala. Zjistí, že tam banda vědců v čele s Petrem Nárožným experimentuje s cestováním časem. Hlavní hrdina proto neváhá nechat se poslat zpět do doby, kdy studoval střední školu, aby získal srdce své vyvolené spolužačky.


V poslední době se u nás konečně filmaři odvažují prozkoumávat všemožné žánry. Pokus o akčnější thriller nabídla Vendeta, s parodií (byť nechtěnou) se vytasili Hranaři, mysteriózním thrillerem měl být Labyrint (ale není). Došlo však i na komiksový žánr, kde to, možná trochu paradoxně, dopadlo mnohem lépe (tři sošky Českého lva budiž důkazem). A mohlo to být ještě lepší, nebýt krátké stopáže, ačkoliv kdyby byl Alois Nebel třeba dvouhodinový, dost možná by díky zdlouhavé metodě rotoskopii (překreslování všech hraných záběrů okénko po okénku) neměl premiéru ani letos. To ale není vše! V září se můžeme těšit na detektivku Ve stínu, a ve stejný měsíc by do kin měla vstoupit dokonce fantasy (!) s názvem Poslední z Apporveru.


Film Probudím se včera nese prvky sci-fi, ale jinak se jedná o žánr v našich zeměpisných šířkách nejtradičnější – o komedii. S vědecko-fantastickými detaily si vůbec neláme hlavu. Tvůrcům jde především o to, aby se diváci smáli. Samotný přesun v čase není nijak propracovaný, ale v tomto případě ještě platí, že v jednoduchosti je síla. Že si může dotyčný cestovatel úplně přesně vybrat, na jak dlouho chce odcestovat, a že pro to, aby mohl zpět do přítomnosti, postačí být v daný moment ve svém pokoji, je vzhledem ke způsobu, jakým se přesouvá (stoupne si mezi čtyři sloupy), už na pováženou.


Tvůrci Probudím se včera, na rozdíl od těch, kteří jsou podepsaní třeba pod skvostným Návratem do budoucnosti, vůbec neřeší, že by Petrovo počínání, kdy jako jasnovidec předpovídá revoluci a kdekomu vypráví, jak po ní dopadne, mohlo narušit časoprostorovou kontinuitu. Navíc, kam zmizelo Petrovo „já“ z roku 1989? Patrně se přímo převtělil „do sebe“, ale to by znamenalo, že by po návratu musel znát členy své rodiny. No, asi nemá cenu se tímto nadále zaobírat, protože z hlediska logiky (jak vědecké, tak příběhové) se už i samotný název filmu jeví býti nesmyslný.


Největší problémy tohoto filmu ale tkví v něčem jiném, a zároveň mnohem důležitějším. Po kamerové stránce je totiž totálně nezajímavý, až odbytý a kompozice spousty záběrů působí dojmem, že kameramanem byl stále ještě student nějaké (snad alespoň) filmové školy. Přitom Martin Duba má na kontě několik velmi dobrých děl (Kouř, Kousek nebe, Peklo s princeznou, …). A další problém spočívá v tom, že červen 1989, ve kterém strávíme celou konfrontaci, dobu těsně před pádem komunismu příliš neevokuje. Tvůrci jakoby hledali lokace, které alespoň z části splňují jisté podmínky a nijak dál je neupravovali. Asi neznají seriál Vyprávěj, kde se dbá na každičký detail, takže se jím mohli klidně nechat inspirovat.


Kamera sice ke kladům filmu ani v nejmenším nepatří, zato střih ano. Adam Dvořák už na Snowboarďácích či později na Lidicích ukázal, že je mimořádně kreativní střihač, který se nebojí experimentovat. Nutno dodat, že mu to i tentokrát vychází. Časové skoky jsou velmi trefné a sekvence, kdy chytá hlavní hrdina králíka Waldemara, jsou sestříhané přímo učebnicově. Díky několika správně načasovaným střihům pak některé vtipy vyznívají ještě mnohem legračněji. Střihačů, kteří by používali takovéto moderní postupy, u nás zřejmě v současnosti opravdu mnoho nenajdeme.


Díky těm sci-fi nedomyšlenostem a nízké výtvarné úrovni (možná je na vině i to, že film musel být natočen i na naše poměry rychle) z Probudím se včera přímo křičí komerčnost, čili veškeré umělecké ambice jdou stranou. Samozřejmě nic proti tomu, takovýchto projektů vzniká ročně spousta a mnohé nabízejí méně než polovinu toho, co Probudím se včera. Spíše se nabízí otázka, pro koho je vlastně tento film primárně určen? Možná tvůrci cílili na ty, kteří jsou ve věku hlavního hrdiny v přítomnosti (tj. narození kolo roku 1970). V takovém případě by asi nebylo na škodu nechat veškerý děj v minulosti pouze jako černobílé retro. Jednak by film rázem působil umělečtějším dojmem, jednak by se tak daly celkem efektivně eliminovat zmíněné visuální nedostatky, a k tomu všemu by ještě více připomněl oblíbené komedie Martina Friče ze školního prostředí. Ale vytvořením „licoknigy“, několika dalšími výbornými vtipy, a především obsazením Jiřího Mádla do té úplně nejhlavnější role tvůrci evidentně mysleli i na současnou generaci diváků, která pamatuje komunistickou éru jen z televize.


Pro tento film bylo naprosto klíčové, že Jiří Mádl nakonec tu roli přeci jen přijal. A exceluje v ní natolik, že by si zasloužil minimálně nominaci na Českého lva. Celý film si v podstatě ukradl pro sebe, což je v tomto případě jedině dobře. Navíc se nemůžu zbavit dojmu, že režisér Šmídmajer má tentokrát na jeho skvělém výkonu minimální podíl. Skutečně se jedná o výborného herce s nadáním pro ztvárnění komediálních i komických postav.


Tento film patří k těm, kde jsou i malé role obsazeny známými herci a herečkami. Mladou Elišku si zahrála Eva Josefíková, kterou stále ještě můžeme v kinech vidět v Signálu. Role v Probudím se včera jí ale sluší mnohem lépe. Z učitelských rolí stojí za zmínku přesvědčivý Miroslav Táborský a dobrácký Viktor Preiss. Rodiče hlavní postavy si zahráli též vynikající Svatopluk Skopal a Ljuba Krbová. Tady se ovšem musí poznamenat, že je trochu zarážející, že si režisér vybral právě tuto herečku, neboť by spíše ona mohla být dcerou Filipa Blažka alias Petra v přítomnosti. Také příliš nedává smysl, že oba rodiče vypadají v obou časových rovinách téměř úplně stejně. Holt znají asi také způsob, jak cestovat časem.


Probudím se včera zanechává i přes uvedené nedostatky velmi dobrý dojem. Tahle komedie má totiž za úkol především pobavit, a to rozhodně splňuje téměř na výbornou! Nežádejte od ní žádná odůvodnění, žádejte jen a pouze zábavu. V takovém případě se vám určitě bude líbit. Vtipných momentů a scén totiž obsahuje více než kterákoliv jiná komedie z poslední doby. Původně jsem chtěl na tomto místě nějaké uvést, ale pak jsem si řekl, že bude lepší, když tak neučiním, abyste si je mohli lépe vychutnat. Velká škoda finále, které jen lacině kopíruje známou šablonu hollywoodských romantických komedií. Ale je pravda, že příliš nefunguje už závěrečných cca 10 minut (při dvouhodinové stopáži). Ještě tradiční upozornění, že během závěrečných titulků si budete moci prohlédnout několik dalších scén.