Kdesi ve vesmíru existuje Sbor Green Lanternů, kteří se snaží udržovat mír a meziplanetární pořádek. Každý z nich má prsten (který se nabíjí lucernou), díky kterému může vytvořit cokoliv, co si představí ve své mysli. Teď ovšem budou muset všichni čelit velmi mocnému a monstróznímu nepříteli Parallaxovi, který zranil Abin Sura, možná vůbec nejschopnějšího ze všech Green Lanternů. Tomu se ale přesto podaří uniknout na nejbližší planetu, která se zove Země. Pobídne prsten, aby našel mezi lidmi svého vhodného nástupce, a prsten najde pilota Hala Jordana.

Hal se stane prvním člověkem, který se kdy objevil na domovské planetě Green Lanternů. Tady se za pomoci ostatních naučí ovládat své schopnosti, a také je správně využívat. Parallax ale nebude jediným soupeřem, proti kterému je bude muset uplatnit. Při zkoumání těla Abin Sura se totiž vědec Hector Hammond dotkne podivné hmoty a postupně se stane nejen odporným opuchlým monstrem, které umí mimo jiné číst myšlenky, ale především Parallaxovým slouhou, kvůli kterému se ocitne v ohrožení i Halova kamarádka a spolupilotka Carol.

Tenhle film stál 200 milionů dolarů a doposud se nezaplatil ještě ani jeho rozpočet, natož aby něco vydělal. Což je trochu záhadou, protože rozhodně není tak hloupý, jak by podle uvedených faktů mohlo vypadat. Pravda, kvalit marvelovských komiksových adaptací, snad s výjimkou Captaina Ameriky, sice nedosahuje, ale svému nakladatelství DC Comics filmová verze rozhodně ostudu nedělá. Co se příběhu týče, tam sice zaostává, ale z technického hlediska vítězí.
 

Na prvním místě je třeba zmínit 3D, které je tentokrát naprosto úchvatné a spolehlivě vtáhne diváky mnohem více do děje. O to více zamrzí, že ten není propracovanější a originálnější, a v podstatě je jen „jinou náplní v zavedené formě“. 3D ale funguje téměř ukázkově a je znatelné skoro v každém záběru. Nejvíce účinné je pak ve scénách, kdy Hal využívá svou mysl, a především v těch, které se odehrávají ve vnějším vesmíru. To si skutečně budete připadat téměř jako kosmonauti, kolem kterých Hal proletí při své první cestě na planetu Oa.
 

Se 3D efektem souvisí i další technické faktory, tedy střih a kamera. Záběry jsou vždy v momentech pro příběh důležitých dostatečně dlouhé, aby 3D efekt co nejvíce vynikl. A mnohými kritizovaný fakt, že ve filmu není mnoho akčních scén, je spíše výhodou. Právě ony totiž většinou obsahují nejvíce střihů, což je ovšem v kombinaci se třetím rozměrem leckdy jaksi kontraproduktivní. Navíc Martin Campbell je nezvládl úplně ideálně. Přitom už ukázal, že je schopný režisér, ale film podle komiksu přeci jen vyžaduje jiný přístup. Svou pověst úspěšného režiséra bude muset zkrátka obhajovat na svém dalším filmu, kterým by měl být remake francouzského filmu Válka policajtů, ačkoliv Campbell by teď potřeboval spíše Bondovku.
 

I kamera svou kompozicí podporuje 3D. A když se ke všemu ještě přidá vynikající práce se zvukem, možná se budete muset chvílemi přesvědčovat, jestli opravdu sedíte v kině. Kvalit Avataru sice film po 3D stránce úplně nedosahuje, ale určitě spadá k hororu Resident Evil 4, animáku Megamysl (toho vám možná připomene i něco jiného), i třetím Trasformerům a české raritě V peřině do druhé kategorie. Po visuální stránce film zkrátka nemá chybu. Dokonce se z tohoto pohledu místy i vyrovná Thorovi. Visuální efekty jsou opravdu natolik fantastické, že jim může konkurovat jen velmi málo filmů. Přitom ale vždy slouží jen příběhu. Myslím si však, že by byl film visuálně ještě úžasnější, kdyby se nejmenoval Green Lantern, ale třeba Blue Lantern, protože modrá by jistě vynikla o něco lépe.
 

Také postavy ve filmu rozhodně nejsou nezajímavé. Tedy, některé více, jiné méně. Hal představovaný Ryanem Reynoldsem je takový typ hrdiny, kterých jsou komiksy, a tím pádem už i filmy, plné. Reynolds se sice po matném začátku rozehraje ke slušnému výkonu, který ale sráží jeho trochu dětinský výraz. Hlavní postava tak není příliš věrohodná a jistě by se pro ni býval našel vhodnější herec. Asi nejzajímavější postavou je vědec Hector Hammond (Peter Sarsgaard). Ten získá své schopnosti jaksi omylem, ale přesto, či spíše právě proto, se ve finále jeví jako nebezpečnější protivník než Parallax. Jak je to možné? Asi kvůli tomu, že Hector byl předtím, než se stal zrůdou, člověkem. A jak víme, někteří lidé jsou schopní úplně všeho. To jeho otec, senátor Tim Robbins, se snaží být dobrým člověkem. Jenže poté, co se z jeho syna stane monstrum, to na další posun v kariéře nevypadá. Je však pravda, že Hectorovi přidává na „záporáctví“ především jeho vzhled.
 

Jak správně podotkl Halův kamarád, každý superhrdina by měl mít holku. Pro Hala by byla tou pravou Carol, dlouholetá kamarádka, a také pilotka. Bohužel pro něho ale Carol o ještě důvěrnější přátelství nejeví zájem. Tato postava ale určitý význam získává až ve finále celého filmu, což si asi tvůrci uvědomili, a tak, zřejmě aby to částečně napravili, následně ještě navlékli její představitelku Blake Lively do trička s poměrně velkým výstřihem. Právě tihle tři mají ale na svědomí nejvíce vtipných hlášek a situací. Jen namátkou ve scénách kdy Hal předvádí svému kamarádovi svou proměnu v Green Lanterna, nebo když ho Carol pozná v „převleku“. Naopak scény, ve kterých se dozvídáme o Halově otci, jsou opravdu hodně přes čáru, a navíc tak absurdní, že Žhavé výstřely jsou proti tomu drama. Přesto si ale tenhle film, celkově vzato, záporné hodnocení nezaslouží.
 

Green Lantern je film o visuálních efektech a nevšedním 3D zážitku. Jinak příběh určitě originalitou nehýří, ačkoliv je pravda, že ho tvůrci podávají s jistou nadsázkou. Jenže kvůli tomu se na jednu stranu tváří jako regulérní fantasy, ale kolikrát hned v zápětí to zase popírá. Především některými směšně vypadajícími postavami, které bychom v seriózní fantasy dozajista nenašli. Absence nebezpečnějšího záporáka (na to, jak Parallax hrozivě vypadá, se s ním Hal vypořádá až příliš snadno) svádí k tomu, že film by měl být, podobně jako právě Captain America, spíše pro děti, ale obsahuje minimálně tři drsnější scény, které by pro ně spolu s temnější atmosférou mohly působit až hororově. Je až neodpustitelné, jak nápadně se tvůrci snaží Hala přirovnávat k Supermanovi, a to včetně známého hudebního motivu z filmů o klaďasi s „eskem“, který připomínají některé pasáže z jinak velmi dobrého soundtracku, který má na svědomí James Newton Howard. V závěrečných titulcích se pak skrývá scéna, kterou si tvůrci pootevřeli dveře pro pokračování, které ovšem podle toho, jak si film (ne)vede v tržbách, zřejmě v nejbližší době nebude. Ostatně stejně patří k těm, které stačí vidět jednou, a dost.