V Evropě zuří druhá světová válka. V USA se proto chce většina mladých Američanů nechat naverbovat. Stejně tak i Steve Rogers, který mezi ostatními vyniká. Bohužel ne tak, jak by si představoval. Rozhodně nevypadá jako voják, který by měl pomoci vyhrát Američanům válku. Už několikrát ho proto od odvodové komise vyhnali, ale on se pokaždé přihlásil znovu. Jinde a pod jiným jménem. Toho si všimne vědec Erskin, který za pomoci pana Starka (že je vám to jméno povědomé?) udělá ze Steva prvního supervojáka, jehož cílem bude hájit zájmy USA. Je jasné, že jako takový bude potřebovat stylové jméno. A jaké by mohlo v tomto případě být stylovější, než Captain America?

Pokud od tohoto filmu čekáte, že bude hlavní postava symbolizovat hrdost a neohrozitelnost USA, tak vězte, že tomu tak není. V takovém případě by na Captaina Ameriku chodili asi jen hrdí Američané, což si tvůrci dobře uvědomovali, a proto bude film jistě přijatelný i jinde ve světě, snad s výjimkou arabských zemí, kde přeci jenom nemají pro světovou velmoc číslo jedna příliš pochopení, a daleko více by je určitě zajímal třeba takový Captain Pakistan. Štít Captaina Ameriky je sice skoro stejně cool jako Thorovo kladivo, ale jinak tento superhrdina za svými marvelovskými kolegy zaostává.

Chyba určitě není u režiséra Joe Johnsona, protože ten překvapivě celý projekt s přehledem ukočíroval a dokázal, že za neúspěchem jím režírovaného Vlkodlaka stojí v první řadě hloupý scénář. Captain Amerika nedosahuje kvalit předchozích filmů o marvelovských superhrdinech především z tohoto důvodu, že představitel hlavní role Chris Evans není charismatický jako Chris Hemsworth nebo Robert Downey Jr., a rozhodně není zdaleka tak dobrý herec. Navíc ani visuální efekty nejsou místy příliš přesvědčivé, takže než aby diváky ohromily, spíše narušují jejich pozornost.

Hlavní záporák, kterým je nacista Johann Schmidt, působí nebezpečně pouze v první scéně. A to i přesto, že ho ztvárnil Hugo Weaving, který umí záporáky zahrát mnohem lépe. Čili se jistě nebudete o hlavního hrdinu bát ani na chviličku. Přílišný respekt nebudí ani „svléknutí“ Weavingova obličeje, po kterém se z něho přibližně po hodině stane Red Skull. Kdepak, Obadiah Stane z Iron Mana, Ivan Vanko z Iron Mana 2, Loki z Thora a, když už jsme v marvelovském vesmíru, především Sebastian Shaw z nových X-Menů jsou o poznání hrozivější. Ostatně Logan (aka Wolverine) a Eric Lensherr (aka Magneto) se měli původně v malých roličkách ve filmu také objevit. Nicméně v součtu s předchozím odstavcem asi tušíte, že film Captain America: První Avenger se vám bude líbit daleko více, pokud se teprve chystáte na střední školu.

V naprostém kontrastu s tímto faktem je ale visuální stránka, protože film je celý natočený v retro stylu. A ten toho zřejmě primární cílové skupině příliš neřekne. A nelze neuvést jedno podstatné upozornění – 3D a retro nejde dohromady. V podstatě v každém záběru jsou jen velmi nevýrazné barvy a po nasazení 3D brýlí je tak obraz ještě tmavší. V Hollywoodu si někteří zkrátka stále neuvědomují, že třetí rozměr není vhodný úplně pro všechny filmy, a že když už se pro něj rozhodnou, nelze natáčet jako klasickou technikou.

Ani samotné finále dojem z filmu příliš nevylepší, protože působí spíše jako obyčejná akční scéna, kterou by tvůrci za jistých okolností mohli klidně vestřihnout kamkoliv jinam. To scéna ve vlaku toho nabízí daleko více. Ovšem úplně závěrečná scéna je přeci jen důstojným vyvrcholením celého filmu, a vzhledem k tomu, kde se odehrává, snad ani nemohla být lepší. Navíc je dobře, že Samuela L. Jacksona, jednoho z mých vůbec nejoblíbenějších herců, stále baví objevovat se v těchto blockbusterech, přestože má vždy jen minimum prostoru.

Tento film má ale i své kladné stránky. Scéna, ve které Steve pronásleduje Schmidtova stoupence, je naprosto úchvatná. Skvěle natočená, poutavá a tak zábavná, že při ní dozajista ani nemrknete. Stejně tak i většina hlášek, které jsou opravdu vtipné, a většina současných rádoby komediálních tvůrců by se jimi klidně mohla nechat inspirovat. Připomínám, že Captain America: První Avenger v žádném případě nepatří plně do žánru komedie, ale přesto nám předkládá daleko více důvodů k tomu, abychom se mohli během jeho sledování pořádně zasmát. Ať už se jedná o zesměšnění nacistického pozdravu, o hlášky, které sype z rukávu Tommy Lee Jones, o momenty, ve kterých hlavní postava využívá svou chytrost namísto síly, nebo o zdánlivě nevinný fórek se Sachrovým dortem. Příjemně překvapila i u nás relativně neznámá Hayley Atwell, kterou tvůrci jistě neobsadili jen kvůli tomu, že se jim nepodařilo „ulovit“ Kate Beckinsale. Její postava Peggy Carterová je na rozdíl od nevyzrálého hlavního hrdiny už mnohem zkušenější, čímž mezi oběma vzniká velmi zajímavý kontrast, který tvůrci šikovně udržují po celý film.

Captain America: První Avenger je ale až příliš předvídatelný na to, aby si mohl vysloužit lepší hodnocení. Že hlavní hrdina nahradil Strýčka Sama na světoznámém agitačním plakátu, a že sejmul Hitlera více než dvěstěkrát ještě neznamená, že je lepší než Iron Man, a mocnější než Thor. Naštěstí se o nic podobného ani nesnaží, protože by mu to stejně nikdo nevěřil. A znovu doporučuju počkat si v kině přes závěrečné titulky, kde uvidíte mimo jiné i první upoutávku na The Avengers.