Na rozdíl od Řetězové zprávy, jejíž varování nad ztrátou soukromí v důsledku používání moderních technologií vyznělo spíše komicky, má Jezero smrti jiný potenciál.


Situace, do které se dostane hlavní dvojice protagonistů, se zdá být zpočátku malicherná. Do odlehlé přírody si Steve odveze svou přítelkyni Jenny a u jezera Eden ji chce požádat o ruku. Pro partu místních výrostků je však zamilovaná dvojice od počátku kratochvilným zpestřením a přes Stevovo naléhání ji nenechávají na pokoji. Z původního idylického plánu, který vymyslel Steve, se však postupně stává boj o přežití. Kolotoč se roztáčí ve chvíli, kdy jim partička ukradne auto a následná potyčka skončí smrtí psa jednoho člena gangu. Skupinka v čele s psychopatickým mladíkem se rozhodne pomstít.

Ne nadarmo Katapult zpívá: „ A co děti? Mají si kde hrát?“ Venkovský gang si však hraje trochu jiným způsobem. Zcela nenuceně vám tak filmaři podsouvají zásadní morální problém této generace. Děti s nulovým rodinným zázemím, které je navíc zahaleno v alkoholovém odéru, si tak musí místo rodinné pohody hledat jiné kratochvíle. Když se nějaká naskytne, tak neváhají a po vzoru svých filmových akčních hrdinů vyrazí na lov. Dopad filmu je pro mě stejný, jako ve filmu Mučedníci. Když vidíte partu studentů teatrálně masakrovat zombie, tak se bavíte. Když vidíte, jak dvoumetrová gorila v Mučednících brutálně bije ženu, tak už to dopad má.

Stejně jako v tomto filmu, kde velmi (s důrazem na slovo velmi) brutální násilí páchá skupina dětí, vedená jedním pošahaným magorem. Všudypřítomné bodání, řezání a podobné věci nejsou účelové, ba naopak – působí velmi realisticky a vy si celou dobu v duchu říkáte, že tohle přece musí přestat. Jenže kočky rády myši nahánějí, tudíž místo happyendu přichází zcela jiný (a šokující) konec. Závěrečná beznaděj hlavní hrdinky a slova „ jsou to jen děti “ se vám svou mrazivou atmosférou zapíší do paměti. Pocity a šok, které se dostaví po finále, jsou oprávněné a zajisté také účelem filmařů. Ti nestvořili ani tak horror, jako spíše skvěle vykreslený boj o přežití a také sled událostí, které když se dají do pohybu, tak se nedají zastavit a je lepší se příčin zbavit. Bez následků. Jsou to přece jen děti.

Autor: Milan Říský

Mrs. Doubtfire říká: Když jsem hlídala sousedkám děti, tak jsem zažila mnohé. Ale tyto bych vážně hlídat nechtěla. Na to bych si spíš povolala kolegu Kruegera – ten to s dětmi umí.

zdroj: Filmový magazín Filmstage