Proč název TACHO ?

Mirjam : „Původní název filmu Dotkni se duhy vznikl hned po napsání scénáře a vyjadřuje emotivní část filmu, která je bezesporu silná. Po dokončení a sestřihu filmu se nám však zdálo, že by název měl vyjádřit mnohem více. Hledali jsme něco, co daleko více „šlape“ a nechá zároveň prostor pro černou komedii, kterou náš film bezesporu je. Slovo „tacho“ mě napadlo proto, že v němčině je to běžně používaná zkratka pro tachometr. V češtině „tacho“ sice nic neznamená, ale jsme přesvědčeni, že i přesto vyjadřuje přesně náladu našeho díla.“

Daniel : „Je to něco mezi psycho a tachometrem, zkrátka pozvánka na „šílenej výlet“. Chtěli jsme, aby TACHO byla komedie, protože samotné téma a příběh jsou vážné, a zdálo se nám ideální to poselství sdělovat prostřednictvím humoru, odlehčení a zlehčování. Chtěl bych, aby diváci ten film vnímali s nadhledem, film je natočený s nadsázkou.“

Daniel : „Původní myšlenka scénáře tohoto filmu vznikla už před čtyřmi roky, příběhy se střídaly, scénáře se přepracovávaly. Konečný scénář jsme pak napsali za pět dnů, v situaci, kdy jsme byli postaveni před fakt, že nám odmítla anglická herečka a distributor chtěl v hlavní roli českého herce. Naštěstí všechno, co se rodilo čtyři roky, se do toho scénáře dostalo. Film se natáčel 24 dnů, je nízkorozpočtový, a dopadl, myslím, daleko líp, než jsem si představoval.“

Mirjam : „Je to první opravdu „landovský“ film, protože Kvaska byl můj film s Danovou hudbou, ve kterém také hrál. Teď jsme společně napsali scénář za pět dnů, tím způsobem, že jsme si doma přehrávali dialogy. Byla to spousta práce, až šestnáct hodin denně, ale bylo to zábavné.“

Daniel : „Každý den nás potkávají události, které považujeme za více či méně závažné, ale vlastně nikdo z nás netuší, kdy přijde ta chvíle, kdy nestihneme už vůbec nic. A protože žijeme v jakémsi obláčku civilizace, s představou, že se nám nemůže nic stát, tak na to lidi často zapomínají a stresují se věcmi, které za to vůbec nestojí a chovají se tak, jak by neměli. Vědomí konečnosti je zdravá věc, ne proto, aby se člověk bál žít, ale naopak, aby se nebál žít. Náš film tohle velmi akcentuje – ať se lidi nebojí žít, přestože vyhlídky jsou různý. Hlavně se nebát žít. Užívejme si každou sekundu, která je nám dána. I za velmi černou, zataženou oblohou se dát vidět slunce, je nutné vědět, že tam to slunce prostě je.“

O hlavní postavě filmu

Mirjam : „Film je o závodníkovi Alexovi, který se náhle dozví, že už nesmí ze zdravotních důvodů závodit. A my ve filmu sledujeme, jak se s touto životní situací Alex popere – a myslím, že se popere celkem překvapivě. Charakterově se Alex v něčem podobná Danovi, je taky lehce introvertní a navíc Dan sám závodí rallye už asi deset let.“

Daniel : „Alex se rozhodne se závodit dál, přestože nesmí. Je to takový samorost, člověk, který je něčím zklamaný, patrně nějakým vztahem. Na věci, které jsou pro jiné lidi běžné, moc nereaguje. Je to vlastně takový „autista“, ale v tomto případě doslova, je to autista od aut.. Jeho svět jsou jenom auta.“

V jedné ze scén filmu, kdy se ho Lucie snaží přimět, aby o sobě něco prozradil, na otázku „Máš nějaký zvíře?“ odpovídá: „Jo, tři sta koní.“

Daniel : „Film není vůbec autobiografický, hlavní postava Alexe se mnou má společné jenom to, že je takový „suchar“, i když mí přátelé mě jako „suchara“ neznají, navenek možná poněkud sušeji působím. Humor Alexe je „nevtipný“, až je tím možná vtipný. Jeho projev je mi dost blízký, a tak jsme to i psali, protože já jsem zaskočil jako herec narychlo, museli jsme scénář přizpůsobit. Roli Alexe jsem neměl hrát, v původním scénáři jsme počítali s tím, že hlavní role budou hrát dva krásný mladý lidi, Angličani. Ale distributoři v Česku řekli, že chtějí v hlavní roli českého filmu známé české jméno. Takže jsme to měsíc a půl před natáčením začali řešit, a to tou nejschůdnější cestou, takže jsem nakonec „ulpěl“ v hlavní roli já.“

Že by začátek nové herecké kariéry Daniela Landy?

Daniel : „Já se v herectví zrovna nevyžívám, ale uvidíme, nevím, co přijde. V příštích projektech si zahraju, jen když někoho vhodnějšího nenajdeme. V tomhle filmu jsem neměl a nechtěl hrát – víc by mě bavilo mluvit do režie, což samozřejmě Mirjam tušila, a tak mě umístila před kameru, aby k tomu nedošlo .“

O hercích

Mirjam : „Olga Lounová získala hlavní ženskou roli Lucie velmi narychlo, vlastně tři dny před natáčením. Původně měla postavu Lucie hrát anglická herečka, která na poslední chvíli odmítla ze strachu z rychlých jízd. Týden před natáčením přišla Olga na konkurz, měla hnědé vlasy a moc se mi nelíbila, nevybrala jsem ji. Chtěla jsem blondýnu. Ale druhý den jsem se probudila a řekla jsem: Tu tam chci. Pozvali jsme ji na herecké zkoušky a bylo rozhodnuto. Ovšem s podmínkou, že půjde na blond.“

Olga Lounová : „První dva dny natáčení byly pro mě asi ze všech nejtěžší – první setkání se štábem, s režisérkou Mirjam i první jízda v tréninkovém voze rallye s Danem přímo před kamerou. Žádné zkušební jízdy. Když jsem vylezla z auta, cítila jsem, jak se mi třesou nohy, ale jízdy se mi líbily. Horší bylo, když mi pustili záběry –v tu chvíli člověku došlo, jak moc dobrovolně riskuje. Smála jsem se a tekly mi slzy najednou – zkrátka adrenalinový šok. Druhý den už jsem se těšila na další jízdy. Po měsíci natáčení se mi z toho stala skoro závislost . Zbytek natáčení jsem seděla vedle Daniela v autě za všech situací, dublérku jsem odmítla i na extrémně nebezpečné záběry.“

Daniel : „Musím Olze vyseknout obrovskou poklonu. Byla neskutečně statečná, točili jsme na slavné rychlostní zkoušce Barum rallye Pindula, kde je poměrně nebezpečný horizont, přes který jsme lítali 160 km rychlostí, a to už nebyla žádná legrace. Olga seděla vedle mě, bez kaskadérky, a byl to od ní obdivuhodný výkon.“

Mirjam : „Zahraniční herce jsem vybírala na konkurzu v Londýně, tenkrát to bylo původně na jiný film, protože scénář prošel několika fázemi – nejdřív to měl být thriller. Když jsme scénář přepsali do konečně podoby, vybrala jsem dva herce, Angličany, mladý kluky, kteří v tom původním projektu nebyli, ale byli tak skvělí a mě se strašně líbili, že jsme je do nového scénáře dopsali. Takhle vznikla ta dvojice bláznivých anglických závodníků Dava a Charlieho. (Christopher Rithin a Julian Pindar ). Jeden z nich, Christopher, je zajímavý tím, že se objevil v menší roli v Harry Potterovi. Hodně nám vyprávěl o natáčení, jak to při takovémto velkofilmu chodí. Je to pochopitelně zcela jiné, než jak jsme pracovali my, ale říkal, že se mu u nás líbilo víc, cítil tu větší kreativitu. Tím, že se jednalo o nízkorozpočtový film, nemohla jsem říct: „tak dneska prší, půjdeme do hospody“ – ale musela jsem vymyslet vždycky nějaké náhradní řešení.“

Mirjam : „Pro herce je vždycky nepříjemné, když hrají v jiném jazyku než jejich partner. Největší part měl v tomto ohledu Dan. Hrál česky a jeho spoluhráč George Nicolas , který představuje jeho anglického manažera, anglicky. Vytvořili si spolu ale velmi krásný, až záviděníhodný vztah.“

O hudbě k filmu

Mirjam : „Ve filmu je Danova hudba, zbrusu nová, vytvořená pro tento film, a myslím, že tam hodně dobře sedí. V podstatě je to skoro až hudební film. Hudby v celém filmu hodně – já to miluju! Když už nedělám muzikál, mám za aktéry auta. Zkrátka hodně hudby a tím i hodně emocí, přece jenom ten vnitřní konflikt hlavní postavy je hodně silný.“

Daniel : „Hudba k filmu TACHO – to bylo nejhorší, co jsem kdy zažil. Rozvrhl jsem si práci, která vypadala tak na dva měsíce. Ale jak mě to začalo bavit, tak hudby bylo víc a víc, přibývala a nabývala, je tak rozsáhlá, až to chvílemi to připomíná hudební film, ale hudební film to není. Vznikla k tomu i ústřední písnička „TACHO“, která nese celou náladu toho filmu.“

K filmu vydává společnost EMI soundtrack s názvem TACHO. Je na něm šest původních písniček a scénická hudba z filmu, speciálně upravená do podoby blízké formě písniček.

O spolupráci Landa a Landa

Mirjam : „Pro Dana jako herce bylo těžké vidět mě režírovat, jako manžel si mně jako režisérce přece jen dovolí odporovat více než jiný herec, ale oběma nám šlo o co nejlepší výsledek. Ve svých profesích režisérky, herce a autora hudby jsme se respektovali.“

Daniel : „S Mirjam se mi pracuje dobře – hned na začátku jsme si rozdělili úkoly, takže každý víme, co máme dělat a přebíráme za to odpovědnost. Ve dvou vykonáváme v podstatě profese několika lidí. Jedině tak jsme mohli točit takovýto nízkorozpočtový film.“

O natáčení filmu

Mirjam : „Dá se říct, že skoro celý film se natáčel na Slovensku, v Nitře. Tamní Nitrianski rytieri, kteří jsou takovými nepsanými spoluproducenty filmu, si nás v podstatě vyžádali. Dnes vím, že bez nich bychom natáčení v Nitře nezvládli, bylo to produkčně velmi náročné. Hlavně co se týče závodů a aut vůbec. Náročné to bylo i časově – auta musela vždycky na nějaké místo odjet, aby mohla přijet před kameru, musela pak jet dál, aby se mohla zase někde otočit a vrátit se zpátky. Při několikerém opakování záběru čas hodně nabíhá. Důležité bylo také hledisko bezpečnostní, nechtěli jsme v žádném případě nic riskovat. Každý úsek se musel uzavřít vpravo, vlevo, zabezpečit křižovatky, potvrdit všechno vysílačkami. Na záběru, který ve výsledku trvá vteřinu nebo dvě, jsme strávili čtyřicet minut. Je to neefektivní, ale nedalo se nic dělat, točili jsme film o závodech. Měli jsme taky trochu smůlu s počasím, na začátku natáčení postihly Nitru povodně, a proto jsme museli měnit místa natáčení. Přijeli jsme třeba na plac a tam bylo všechno pod vodou. Celá štábová kolona – 30 aut – se vydala dál, až jsme někde zastavili a rozhodli se tak –tady se bude točit. Bylo to takové natáčení „na divoko“, člověk musel být připravený na všechno.“

Daniel : „Na natáčení přijeli naši kamarádi, udělali nám servis, což by stálo obrovský peníze. Film je sice velmi nízkorozpočtový, ale není to na něm vidět, protože jak město Nitra, tak i závodníci nám hrozně pomohli a vlastně ten film stvořilo obrovské množství lidí. Pro mě je to naprostý unikát. Jsem rád, že jsme do toho šli a že jsme to riziko podstoupili a začali natáčet, i když to mnohdy vypadalo všelijak.“

Herec Christopher Rithin coby řidič rallye se svým spoluhráčem Julianem Pindarem v roli spolujezdce v jedné z filmových scén skoro „zrušili“ závodní vůz a málem přejeli režisérku i s kameramanem.

Daniel : „Potřebovali jsme, aby herci ovládali auta trochu rychleji, tak kluci rozpálili „nadupanou“ závodní Felicii na 160 km – to se jim sice podařilo, ale pak tam byl horizont a zatáčka a to už moc nevěděli co s tím… Těsně minuli kameru a Mirjam – asi na 30 cm – a skončili v poli. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale mohlo to dopadnout dost zajímavě… A pak jsme jim pro jistotu rychlý vůz odebrali.“

Mirjam : „To byl neplánovaný risk, ale měli jsme riskantní scény plánované. Veškeré záběry závodů jsou autentické, nejsou zrychlené, a mohu se zaručit, že všude tam, kde řídí Dan a jako spolujezdec je Olga, jsou to opravdu oni, ne žádní kaskadéři.“

Daniel : „Některé záběry vypadají zrychleně, protože ta auta mají velmi tvrdé odpružení a akcelerace vozu je nezvyklá pro oko a kdo to nezná, bude mu takové to poskakování auta, velmi typické pro závodní auta, připadat zrychlené. Ale opravdu to zrychlené není. Ještě k těm riskantním scénám: Míra rizika byla poměrně veliká, protože jsme byli v časové tísni, vybrali jsme místo, které je sice velmi nebezpečné, ale absolutně nefotogenické. Je to ten „barumácký“ skok, který vypadá neškodně, ale vyletíte na něm strašně daleko vzduchem, sice ne moc vysoko – na kameru to nevypadá tak strašně. Na skok jsme najížděli tak 12krát, kolem 160 km v hodině, auto dopadlo pochopitelně nakřivo a pak v délce 300 metrů následoval boj o to vůbec udržet auto na silnici. A to jsme absolvovali s herci, já tedy s Olgou. To byl fakt hukot… Divák v kině opravdu ochuzen nebude!“

„Určitě to ale není film jenom pro příznivce motorismu, protože to je příběh o lidech, lásce a osudu. Bude pro všechny, kteří mají rádi trošku humoru, emoce i tu rychlou jízdu“.