„Rekvalifikace je komedie o tom, jak je těžké najít práci, když už člověk není zrovna mladík, ale ještě se necítí na odpis, a chce dále pracovat a plnohodnotně žít. Můžete čtenářům prozradit, kde jste čerpal nápady na tento film?“

„Nápady jsem čerpal ze života. Pracuju pro televizi a dělám pro ni nejrůznější reportáže, takže se setkávám se spoustou příběhů, které přináší sám život. Samozřejmě, aby vznikl film, musí se ty informace nějakým způsobem zpracovat. Na rozdíl od reality, kterou točíme pro televizi, se hlavně všechno snažíme udělat s určitým nadhledem, protože ve skutečnosti jsou ty příběhy často velice smutné a bezvýchodné. Nesnažíme se o psychologické drama, ale chceme komický nadhled nad tak ožehavým problémem, jako je nezaměstnanost.“

„Takže jste se nechal inspirovat svou prací pro televizi, například Černými ovcemi, je to tak?“

„Ano, pro televizi pracuju pořád. Moje práce mě inspirovala tak, že jsem napsal i několik povídkových knížek. Všechno je to materiál, který mám to štěstí čerpat ze života. A mnohdy se opravdu jedná o věci, které si člověk těžko vymýšlí.“

„Rekvalifikace je nízkorozpočtový film, jak jste si tedy natáčení rozplánoval. Jak jste rozhodoval o lokalitách, kde se bude natáčet?“

„Já jsem k tomuto filmu přistupoval s tím, že to všechno nenatočíme za 2 měsíce, ale náš natáčecí plán byl postaven tak, že to máme rozkouskováno v podstatě až do jednoho roku, a to právě proto, že v době natáčení můžu dělat určité korekce a podrobně vybírat lokace. Někdy mi třeba trvá i tři měsíce, než vyberu místo, které se pro film hodí. Kdybych to měl dělat tak, jak se to standardně dělá, to znamená, že je film hotový třeba během měsíce a půl, tak bych neměl tu možnost si s tím tolik vyhrát.“

„Na filmu si tedy dáváte opravdu záležet. Práce režiséra vás skutečně baví, je to tak?“

„Svým způsobem to dělám i proto, že bych byl rád, aby to přineslo nějaký efekt, aby se člověk pobavil, aby to v člověku něco zanechalo. A taky to cítím jako jistou formu seberealizace. Skloubil jsem příjemné s užitečným a doufám, že to bude na tom filmu vidět.“

„A co herecké obsazení? Jak jste vybíral herce?“

„Výběr herců byl velice důležitý. Studoval jsem na DAMU loutkoherectví, a pracoval jsem i na katedře herecké i loutkoherecké, takže mám spoustu kolegů ze studií, a vím, kdo má jakou povahu, kdo je jak temperamentní, a kdo se na kterou roli hodí. Proto jsem sáhl po lidech, které znám. Mnozí nejsou tak slavní jako jejich kolegové z bijáků, ale to neznamená, že jsou horší. Navíc se s nimi dobře spolupracuje, protože jsou přístupnější a ochotnější.“

„Co spolupráce s týmem, se štábem Pegasfilmu? Jste s ním spokojený?“

„Můj tým je moje žena (smích) a taky partner koproducent Pegasfilmu pan Lengyel, protože zabezpečuje technickou stránku, bez které by to samozřejmě nešlo.“

„A co problémy s natáčením? Vyskytly se nějaké?“

„Problémy jsou vždycky (smích), ale myslím, že nepřesáhly normální únosnou míru, sem tam někdo něco zapomene nebo něco splete, ale to není nic vážného. Já se hlavně snažím všemu předcházet přípravou. Právě proto tak dlouhá doba natáčení, proto tak dlouhé hledání, proto tak dlouhý čas, abych minimalizoval to, čeho se dopouštějí některé obrovské mamutí štáby, kde je na všechno spousta lidí a vzniká chaos.“

„Kdy si myslíte, že by film mohl být dokončený? Kdy se na něj mají diváci těšit“

„No, my jsme si tak řekli, že bychom rádi, kdyby náš film uzřel světlo světa někdy v květnu nebo červnu příštího roku, aby neuběhla příliš dlouhá doba od první klapky až po konečný záběr, protože i film stárne.“

„A jak byste pozval diváky do kina?“

„Tak především bych chtěl divákům vzkázat, že by si názory na filmy měli dělat sami, a tak trochu suplovat to, co podle mě nedělá tento stát. To znamená, že by měli podporovat tvorbu nezávislých projektů. Byl bych rád, kdyby divák pochopil, že každou návštěvou nejen mého, ale jakéhokoliv projektu, který nemá takové mediální partnery a takové finanční zázemí, pomáhají celému filmu a také české kultuře, protože zahraniční produkce tu domácí docela válcuje a to vidíme i v televizích i v kinech. Nízkorozpočtový film, jako je ten náš, má vlastně minimální rozpočtové prostředky, a přesto všechno se snažíme, aby to v konečném výsledku nebylo vidět. A to se odráží v přístupu každého z nás, musíme na tom prostě víc pracovat. Doufám tedy, že se diváci budou skutečně bavit.“

A tady se musím s panem Štancelem rozloučit, protože se musí vrátit na scénu, vžít se do postavy pana Zrzavého a plně se věnovat svému hereckému umění. Nezbývá než popřát hodně štěstí.