Natáčet se bude jen v jedné třídě, kterou je ale zapotřebí pořádně upravit: vynést několik lavic a židlí, přichystat kulisy ke scéně, rozestavit světla a kameru. Všichni se rychle ujímají práce a za malý okamžik je vše hotovo.

Jak už každý dozajista ví, film Rekvalifikace je snímek o padesátníkovi panu Zrzavém, který ne zrovna svou vlastní vinou přišel o práci, a nyní se ji snaží získat zpátky. Proto je dnes na programu natáčení přednášky, která má všechny prácechtivé padesátníky a padesátnice úspěšně připravit na přijímací pohovor do nového zaměstnání.

Během příprav třídy, či spíše teď už přednášecí místnosti, postupně přicházejí komparzisté a herci.

Jedním z nich je Michael Kňažko, velice příjemný, milý a bezesporu také talentovaný herec.

„Jakou máte roli?“

„Hraju docenta Veselého, který je odborný lektor bezplatných kurzů pro lidi, kteří se ucházejí o novou práci. Dávám jim různé rady, jak se stát úspěšnými. Je to zajímavá role a moc se na ni těším.“

„Je to vaše první spolupráce s panem Štancelem?“

„Ano, je to moje úplně první spolupráce, i když Vlado Štancel je vlastně můj kamarád ze školy a známe se už léta. Proto, když mi zavolal a nabídl mi, abych hrál v jeho filmu, udělalo mi to velkou radost. A když jsem si přečetl scénář, řekl jsem, že to beru, protože je to komedie a to je něco, co mě baví.“

A pak konečně přichází onen všemi tolik očekávaný okamžik natáčení.

Jako první se točí scéna, během níž kamery postupně zabírají tváře všech komparzistů, kteří se na režisérův pokyn tváří postupně znuděně, pak se jim obličeje rozzáří širokým afektovaným úsměvem, který se nakonec změní v podivný křečovitý úšklebek – to všechno jako reakce na přednášku o tom, jak se správně chovat při pracovním pohovoru.

Poté se točí část, kdy do třídy přichází pan Zrzavý. Na scénu rázně vběhne Vlado Štancel v barevném oblečení a s rozcuchanými vlasy a hraje trošku excentrického pána, kterému se přednáška příliš nezdá a lektorova slova považuje za naprostý nesmysl, nicméně se nakonec rozhodne spolupracovat.

Po několika hodinách usilovného natáčení nastává pauza na oběd. Podává se výborný domácí guláš a celá filmová společnost se dělí na dvě části, herci obědvají v malé prosluněné odpočívárně a štáb Pegas filmu v jedné z vylidněných tříd. Sedím společně s asistentem kameramana Vojtěchem Fabiánem, střihačem Tomášem Konvičkou a kameramanem Antonínem Žovincem a doufám, že se od nich dozvím něco zajímavého.

„Jak se vám spolupracuje s panem režisérem?“

„Bezvadně,“ odpovídá mi okamžitě Vojta „Vlado Štancel je naprosto skvělý člověk, který přesně ví, co chce, a umí si to zařídit. A přesto, že je tohle nízkorozpočtový film jen s osmičlenným štábem, jde všechno jako po másle.“

Po obědě je na řadě scéna, v níž je pan lektor nelítostně konfrontován s tvrdou realitou života – přichází o práci. Pan Miroslav Maruška jako sadistický inspektor IAP (Internacional Activity Product), tedy školící agenturou Evropské unie, totiž usoudil, že je Michael Kňažko jako lektor přípravných kurzů pro svou práci naprosto nevhodný.

Chvíli se pan Kňažko dohaduje s panem Štancelem, jak by měl nejlépe zahrát své zoufalství nad vyhazovem z práce, a předvádí několik velice komických kreací, během nichž postupně mlátí hlavou do stolu, poté si rve vlasy a nakonec jen buší pěstmi. Nebudu vám ale prozrazovat, který z těchto legračních hereckých výkonů nakonec zvítězil, to uvidíte až v kině.

Následuje ještě několik scén, v nichž Vlado Štancel hraje rozlíceného pana Zrzavého, který říká a dělá přesně to, co by člověk při přijímacím pohovoru říkat ani dělat neměl.

Jak se den pomalu chýlí ke konci a nastává večer, a kameraman Tonda má plné ruce práce správně nastavit osvětlení, natáčení pomalu končí a je čas odejít.

Rozloučím se tedy se štábem i se všemi herci, popřeju hodně skvělých záběrů a co možná nejvíc komických scén, protože Rekvalifikace je v prvé řadě hlavně komedie, a věřím, že i hodně povedená.