Zuzana Fialová a Petr Nikolaev na natáčení filmu Lidice

FDB: Jak se vám spolupracuje s Karlem Rodenem?
Petr Nikolaev: Tak já už s ním točím druhý film. Karel je osobnost. Potřebuje tomu, co hraje rozumět, potřebuje se v tom prostoru cítit dobře. Nemá rád, když je svazovaný praktickými okolnostmi, a je v něčem náročnější než většina ostatních herců. Nicméně je to vynikající herec a to, že je ze všech našich herců právě on nejznámější v zahraničí určitě není náhoda. Já s ním spolupracuju velmi rád.

FDB: Znáte jeho zahraniční filmy?
Petr Nikolaev: Jen některé. Já Karla znám z doby, kdy jsem pracoval jako pomocný režisér na francouzských filmech. A on se jednou objevil v castingu na roli v jedné kriminálce. A toho francouzského režiséra okamžitě zaujal. A to nejen svým charismatem. Karel má totiž skutečně úžasnou schopnost si podmaňovat lidi. U něj se snoubí jakýsi dar, který má od přírody, a píle, díky které si tu pozici na mezinárodním poli vybojoval. A to je určitě velká věc.

FDB: Ten první film, na kterém jste s Karlem Rodenem spolupracoval, byl historický Jménem krále. To měl být původně šestnáctidílný seriál ...
Petr Nikolaev: Ano, ale jestli to opravdu seriál bude, to teď nikdo neví. Ale my jsme do toho právě s tímto úmyslem šli. Nicméně jsem dodnes hrdý na to, že se o tento film, který vznikl na jedenáct dnů a stál 8 milionů korun, sám přihlásil distributor, že ho chce distribuovat. Takže chápu, že když se kritici dozvěděli, že ten film vznikl tímto způsobem, že to ztrhali. Nicméně si nemyslím, že kdyby to byl takový „televizní paskvil", jak mnozí napsali, že by to chtěl někdo distribuovat v kině.

FDB: Nemyslíte, že je škoda, že se u nás podobných filmů netočí více? Přeci jen různých zámků a hradů je na našem území nespočet, takže lokací je tu pro tento žánr požehnaně.
Petr Nikolaev: Ano. Ale když mám příležitost se k tomu vyjádřit, tak ten způsob, jakým se k tomu ta kritika postavila, že to vlastně zašlapala a srovnávala to s americkými velkofilmy, že to bylo macešské. Myslím, že tento typ filmů by tady určitě měl vznikat. Místo toho, aby se napsalo, že je to sice za málo peněz, ale poctivý pokus, jak se s takovýmto žánrem vyrovnat, tak to odsoudili, že to není jako Pán prstenů.

FDB: Producent Adam Dvořák říkal, že svěřil režii Lidic vám proto, že se mu velmi líbil váš film Kousek nebe, který i já sám osobně považuju za jeden z nejlepších českých filmů. Byl tento film inspirovaný skutečnými událostmi?
Petr Nikolaev: To je film, který napsal Jiří Stránský, který, jak známo, seděl léta v kriminále, a v tomto filmu se prolnula jeho osobní zkušenost a jeho spisovatelský um. Tedy částečně je to podle skutečných událostí. A já mám rád takovéhle dobrodružnější věci a určitý druh romantiky, takže jsem rád, že jsem to mohl převést na filmové plátno a na mnohé scény jsem opravdu velmi hrdý. Myslím, že je to taková osobní, ale poctivá zpověď. A jsem rád, že se vám ten film tak líbí.

FDB: Je nějaký český film, který vás v poslední době opravdu zaujal?
Petr Nikolaev: No, v poslední době jsem viděl jen Kajínka a Ženy v pokušení. A nebyl bych k nim tak kritický, jako většina novinářů, protože je dobře, že lidé chodí na české filmy. A když se na ně do kin hnali v takových počtech, tak asi nebyli nespokojení.

Přesouváme se zhruba o sto metrů nahoru, kde už čekají členové štábu, a také místní obyvatelé, kteří se těší na to, až uvidí Karla Rodena v akci. Nic náročného ovšem předvádět nebude. Jako František Šíma pouze vyjde ze zahrady, zavře za sebou vrata, ujde asi deset metrů, zapálí si cigaretu, a pokračuje do protější hospody. Scéna se natáčí asi třikrát. Režisér nemá, co by jeho herecké akci vytknul, takže pro tento den je natáčecí plán splněn. Hned ten následující se ovšem opět pokračuje, protože Lidice mají celkem zhruba 46 natáčecích dní, což je o dost více, než tomu průměrně u českých filmů bývá.