Nasedám na tramvaj č. 22 a jedu k Belvedéru, Královskému letohrádku. Spolu se mnou na této zastávce vystupují pouze dvě malé a milé Asiatky. Kdo ví, jestli jsou Číny, Japonska, Vietnamu či Jižní Koreje. Zastávka se nachází přímo před Belvedérem. Přesto se mě slečny ptají, kde je Belvedér. Přejdu s nimi tedy přes silnici, protože máme stejnou cestu. Tam se na mě slečny usmějí a slušně poděkují.

Všimnu si velké dodávky, ze které nějací lidé vyndávají kameru a stativ. Chystám se k nim jít, protože předpokládám, že to jsou tvůrci filmu Praho, má lásko , kvůli kterému jsem na toto místo přijel. Jenže, na druhé straně silnice stojí také nějací lidé s kamerou. A s těmi u dodávky evidentně nemají nic společného. Přemýšlím tedy, ke komu se „přidám". Vtom vidím, jak jde od dodávky směrem k letohrádku pohledná slečna, a tak si říkám, že pokud půjdu za ní, určitě nemůžu udělat chybu. Cestou potkávám ještě ony dívky z Asie, které se na mě opět usmívají. Usměju se na ně tedy také, a položím si otázku, jestli by stále hledali cestu k Belvedéru, kdybych jim neporadil. Slečna od dodávky mezitím jde až do protilehlého rohu této výjimečné stavby. Tam ale čeká jedno zajímavé odhalení.

Vidím i ostatní členy štábu, jak dělají to, co se při natáčení filmů dělá poměrně často - čekají. Když přijdu blíž, poznávám produkční Hanku, která mi říká, jak se věci mají, a sice že se čeká na herce, kteří by měli každou chvíli dorazit spolu s producentem filmu Tomášem Pešulem. Ten mi pak o celém projektu řekne více, protože ho má celý na starosti, zatímco Hanka produkčně zajišťuje pouze právě natáčenou povídku Panorama.

Čekám tedy s ostatními. Když se ohlédnu za sebe, naskytne se mi nádherný pohled na Pražský hrad a katedrálu Svatého Víta. Ti, kteří na tomto místě už někdy byli, jistě vědí, o čem píšu. A ti, kteří tam ještě nebyli, to budou vědět hned poté, co se podívají na obrázek pod tímto odstavcem. Naskytne se mi opět také podobně zajímavý pohled na zmíněné milé asijské dívky, které stále prozkoumávají okolí Belvedéru.

Mezitím se „na place" objevuje na starém stativu snad ještě starší fotoaparát. Kameraman se svým asistentem už také všechno připravili. Takže se opravdu čeká už jen na herce, kteří by měli dorazit skutečně každou chvíli. Tento den je ale v Praze zřejmě mimořádně hustý provoz, takže se místo očekávaných deseti minut čeká na herce více než ...

... hodinu a půl! Má se zrovna natáčet scéna, kdy matka učí svého malého syna fotit. Ten o to ale nejeví zájem, a daleko více než hranatý foťák ho zajímá kulatý míč, se kterým si kope. Protože se tato scéna odehrává zhruba před dvaceti lety, přijeli herečka Jaromíra Mílová, jejž domovskou scénou je Národní divadlo, a malý chlapec jménem Martin, který hraje jejího syna, navlečeni do odpovídajícího oblečení.

Záběr se natáčí už počtvrté, což se režisérce Markétě Černé jeví jako ideální počet. Navíc už začíná být docela chladno, takže se i Královská zahrada, ve které se Letohrádek královny Anny (druhý používaný název pro Belvedér) nachází, poměrně vylidnila. Dokonce ani po asijských slečnách není ani vidu, ani slechu. Vyzpovídám ještě režisérku a producenta, a pak už všichni odjíždíme od této pozoruhodné stavby pryč, protože pro povídku Panorama už jsou všechny záběry hotové. Další povídky do filmu Praho, má lásko se ale ještě budou natáčet příští rok.