Věčná družička, co marně čeká na svého prince, kterého by také dotáhla k oltáři. Tak tohle téma už tu bylo několikrát. Přesto se scenáristka filmu Ďábel nosí Pradu rozhodla, že ještě není vyčerpané a že se na něm dá objevit leccos zajímavého. A taky že tam něco zajímavého je – Katherine Heigl v hlavní roli.
Hlavní postavou a onou družičkou je Jane (typický človíček "mouchy snězte si mě"), která nesobecky pomáhá všem lidem v okolí organizovat svatby. Má z toho dobrý pocit a ráda si pak popláče nad nedělní svatební rubrikou novináře Kevina (sladký James Marsden). Jednou, protože zásadně neumí říkat ne, přebíhá mezi dvěma svatbami a omdlí do náruče právě Kevinovi (aniž by věděla, že je to ten novinář, co ji dojímá), který se celý večer bavil jejím přebíháním. Kevin vycítí v jejím příběhu možnost lákavého kariérního postupu a začne se okolo ní motat. Aby toho nebylo málo, do města se po půl roce vrátí Janina mladší sestra Tess (Malin Akerman), do které se ihned zakouká Janin šéf Goerge (Edward Burns). Netřeba snad ani dodávat, že do něj je Jane již roky tajně zamilovaná. A teď mu musí organizovat svatbu se svou sestrou.
27 šatů režisérky Anne Fletchter začíná velice slibně, kdy se během deseti minut divák hlavní hrdinku oblíbí a navíc se zasměje. Při pomyšlení, že by takhle probíhaly celé dvě hodiny, by skákal radostí snad každý divák unuděný standardním romantickým příběhem à la Popelka. Vtip, ironie a nadhled žel bohu v půlce od snímku utekly kdo ví kam a nastupují klasická romantická klišé, u kterých se stále dokola vrací vtíravý pocit déjà vu. Nápad se šaty je sice zajímavý (a svižná módní přehlídka snímku věru sluší), ale naráží právě na romantické standardy.
Film je postaven na klasickém příběhu dvou lidí, co se nemohou vystát a sblíží je nenadálá nehoda někde v zapadákově. Hodí do sebe pár panáků, shodí oblečení a vše je ok. Jenže druhý den se provalí, co hrozného jeden z nich udělal a nenávist je opět tady (a ještě horší). Tomu nebohému provinilci pak nezbývá nic jiného, než to zbytek filmu žehlit tak, aby ten raněný nejlíp pochopil, že mu nestojí obětovat lásku kvůli nějaké prkotině. Sice okoukaná nuda, ale ne vždy to musí být tak hrozné.
Na to právě sází 27 šatů – tohle klišé balí do růžového vtipného kabátku, který korunují výborní a hlavně charismatičtí herci obou pohlaví, aby se mohli pokochat ženy i muži. Katherine Heigl naposledy třeba ve Zbouchnuté dokázala, že má nejen pěknou tvářičku, ale že umí i dobře hrát a James Marshden je roztomilý a sexy.
Někdy tedy lze z průměrných ingrediencí za pomoci dobrých herců namíchat celkem obstojný kulinářský počin. Je sice pravda, že nějakému významnému hostu byste ho nenabídli, ale na lepší nedělní oběd je jako ulitý. Takových je i sedmadvacet šatů – tedy lepší průměr.
