Smrtonosná zbraň to kdysi dotáhla od výborného akčního lehce komediálního thrilleru (jednička) až do podoby bláznivé rodinné komedie (čtyřka). Byl to celkem smutný vývoj, nicméně tvůrci měli velikánskou výhodu v silném obsazení (především Jet Li čtyřku hodně zachraňoval). To, jakým způsobem se čtvrtý díl Smrtonosné zbraně propadl oproti předchozím dílům, o zhruba dvakrát takovou délku se to podařilo třetí Křižovatce smrti a to ještě pár mil přidala.

Tak předně je tu Jackie Chan. Někdejší eso akčních filmů stárne a zdá se, že mu stáří ubírá jak na angličtině, jak naznačují zkažené záběry v závěru, jenž se téměř výhradně skládají z Jackieho přebreptů, tak především na hereckých možnostech. Chan už nemůže excelovat v akčních scénách a tak mu převážně zbývá to, že někam běží, případně někde nevěřícně kouká na Chrise Tuckera, jak zběsile okecává situaci. Vážně jsem nevěřil, že se dočkám filmu, ve kterém Tucker v akci přehraje Chana, ale stalo se a vůbec to není pěkný pohled.

Hodit všechno na Chana by bylo nicméně nesportovní, i scenárista Jeff Nathanson (Chyť mě, když to dokážeš) si tentokrát vybral slabou chvilku a mám veliké podezření, že těch pár vtipných momentů, o které se postará Tucker, jsou čistě výsledkem jeho zběsilé improvizace. Čert vem, že je příběh vycucaný z prstu, čert vem ten americký naivní pohled na Francouze, čert vem tajného zrádce, jehož odhalíte po deseti minutách, tady je smutná především viditelná absence nápadů a humoru. Jako by snad ani nebyla chuť tenhle díl psát, prostě jen "laskavost" studiu, které bylo ochotné za další díl téhle série vysolit pár milionů dolarů.

A pak je tu samozřejmě režisér Bratt Ratner, který tímto filmem definitivně potvrzuje svou režijní průměrnost. Napadá mě tucet režisérů, kteří se dokáží v akčním žánru pohybovat s větší nápaditostí, ale předchozí díly měly pod Ratnerovým vedením úspěch a tak nebyl důvod měnit to, "co funguje". Ve trojce se to producentům již nevyplatilo, neboť Ratnera nemá co zachránit a výsledek je tak zoufale nevýrazný, že by směle mohl aspirovat na pouhý D2V (určený přímo pro videotrh) titul.

Tím nejmilejším překvapení tak nakonec zůstává drobná role Romana Polanskiho, který si svého zarytého francouzského detektiva řádně vychutnal. On jediný nepůsobí násilně vroubovaný do příběhu (což se bohužel nedá říct o ostatních vedlejších postavách). Hlavní záporák je nevýrazný a stejně tak jeho sidekickové patří do slabšího soudku (asijská kočka a francouzský spídy ze Smrtonosné pasti 4ky holt letos nasadili laťku vysoko).

Prioritní otázkou samozřejmě zůstává „Líbila se mi jednička a dvojka, budu mi trojka alespoň milým návratem mých oblíbených hrdinů?“ A i tady vás musím zklamat. Pokud nejste extrémními fanoušky Chrise Tuckera, což mi připadá u většiny Evropanů značně nepravděpodobné, není tu nikdo, kdo by měl možnost trojku táhnout.

Křižovatka smrti 3 sice nedopadla v tržbách až tak špatně, ale rozhodně je daleko za svými předchůdci a je celkem pravděpodobné, že producenti na nějakou dobu tuhle sérii zmrazí. A pokud ne, pak upřímně doufám, že za Jackieho vyberou nějakou mladší náhradu. Tucker na to ještě pořád má, Jackiemu už akční scény nejdou a kvůli ničemu jinému v téhle sérii nikdy nebyl (a čím méně kope, tím je znatelnější, že opravdu není moc dobrý herec). Kdyby se někdo rozhodl pro restart série třeba s duem Tucker-Jet Li, to už by mohlo být zajímavé (i proto, že by Li mohl do série propašovat trocha nefalšovaného drsňáctví). Jestli ale vznikne čtyřka s aktuální dvojicí, je dost možné, že bude v hodnocení olizovat to nejnižší patro. A to je něco, čeho už se opravdu nechci dožít.